Články / Offtopic / / Movie/dox

Nevyhnutelný trest za lidskou chamtivost (Velvet Buzzsaw)

Nevyhnutelný trest za lidskou chamtivost (Velvet Buzzsaw)

Jaroslav Kejzlar | Články / Offtopic / / Movie/dox | 10.05.2019

Na začátku března rezonoval na sociálních sítích článek respektovaného amerického magazínu MIT Technology Review o takzvaném „efektu hipsterů“. Autor při jeho psaní vycházel ze studie profesora Jonathana Touboula, který zkoumal, proč snaha jednotlivců vymanit se ze středoproudé fádní kultury po čase končí zavedením nového jednotného a nezáživného proudu. Podle Touboula se populace hipsterů (či antikonformistů) podvědomě touží sjednotit při boji s většinou, a právě kvůli tomu bojuje se stejnými neduhy jako každá jiná skupina lidí. Zjednodušeným způsobem pojímá toto téma i film Velvet Buzzsaw.

Americký režisér a scenárista Dan Gilroy se v něm zaměřuje na fiktivní skupinu vlivných kritiků umění, šéfů galerií i jejich ambiciózních asistentů působících v tvrdém světě konkurenčního boje postaveném na výkonu a zároveň úzké spolupráci ve velmi specifickém oboru. Stejně jako při svém režijním debutu Slídil (2015) spolupracuje Gilroy s hercem Jakem Gyllenhaalem a znovu staví na trefném náhledu do života jedné skupiny lidí vymezující se vůči svému okolí chováním, vkusem i stylem oblékání. Podobně jako všechny kreativce, ovládá i tuto komunitu všeobecná touha objevit za každou cenu ryzí a originální tvorbu, pokud možno jako první. Tato snaha pak vrcholí nalezením záhadných obrazů ještě záhadnějšího umělce, který si před smrtí přál veškerou svou děsivou tvorbu zničit.

Dalo by se jednoduše shrnout, že Velvet Buzzsaw tematizuje nevyhnutelný trest za lidskou chamtivost a nerespektování etických zásad. Gilroyův přístup je ale trochu podvratnější. Míra, s jakou si vychutnává hon na skupinku nenechavců, dává tomuto hororovému snímku bezesporu nový rozměr. Je to především výstižné parodování do sebe zahleděných influencerů, které divácky strhne a je oporou jinak poměrně brakovému námětu – ten ve výsledku nevyužívá svůj hororový potenciál ani z poloviny. Gilroy se příliš nezaměřuje na divácky vděčné žánrové prvky, jako jsou napětí, lekání diváka nebo originalita protivníka hlavních postav. Samotné sdělení, že zaprodávat sebe sama se nemá, mu ale rovněž nestačí.

Autor si chce svou ďábelskou kritiku užít a celou dobu se rafinovaně i okázale posmívá neschopnosti zdravého úsudku napříč společností. Umělce a kritiky nesmlouvavě kosí, jako by kázal ze studie o „efektu hipsterů“, a nešetří ani zbytek obyvatelstva. Představitele středního proudu vykresluje jako vesměs konzumní omezence. Nejlépe pak vystihuje všeobecnou společenskou znuděnost a smyslové přehlcení ve scéně s mrtvým vykrváceným tělem uprostřed galerie. Návštěvníci považují krev za barvu a drastický výjev za součást umělecké instalace, díky které můžou zabavit děti. A to je mrazivě vtipné i znepokojující zároveň.

Pro fanoušky hororu bude Velvet Buzzsaw nejspíš zklamáním na celé čáře. Pokud ale přijmou, že lekavý žánr jenom rámuje trefnou společenskou karikaturu, můžou se skvěle pobavit. Problém naopak může nastat, pokud někdo nepochopí Gilroyovo místy kostrbaté vyjadřování nebo se pozná v jedné z jeho postav. V prvním případě se dotyčný bude nudit, ve druhém bude nastavené zrcadlo stejně neúprosné jako u muže, který se ohradil proti fotce své osoby použité ve zmíněném článku MIT Technology Review. Ukázalo se totiž, že dotyčný na fotografii vůbec nebyl, pouze si spletl sám sebe s jiným hipsterským modelem, čímž vlastně potvrdil závěry celé studie. Podobně to může být i s některými negativními reakcemi na film Velvet Buzzsaw. Čím víc rozzlobených nebo znuděných diváků bude, tím spokojenější může Dan Gilroy být.

Info

Velvet Buzzsaw
režie: Tony Gilroy, 2018
web distributora

foto © Netflix

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nenalezeny žádné záznamy.

Parazit (pro každého)

Jakub Kurnas 03.11.2019

Snímek, který si z letošního Festivalu v Cannes odnesl Zlatou palmu, zaujme jak důrazem na sociální tematiku, tak drsným černým humorem.

Staříci na cestě

Veronika Havlová, Viktor Palák 21.10.2019

Nový český film, který měl být v hlavní soutěžní sekci Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech, tedy podle části tamního publika. Vskutku?

Pod plechem trumpet (Brasslands)

Jakub Kurnas 09.10.2019

Filmový dokument Brasslands hledá na přehlídce dechové hudby Guča, co všechno může ležet pod povrchem bujarého festivalového veselí.

Když bolí každý přešlap (Tiché doteky)

Veronika Havlová, Viktor Palák 02.10.2019

Nejvýraznější český film v programu letošního Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech? ptali se nahlas někteří diváci už na začátku července.

Vtedy u Tarantina (Once Upon a Time in Hollywood)

Bibiána Hajdanyová 25.08.2019

Námet znie veľmi komplexne a každý si predstaví rozmanitý príbeh, ktorý sa z postáv hraných hviezdami najvyššej hollywoodskej kvality môže vykľuť. No...

Poloboh, Lucifer alebo len obyčajný človek? (Diego Maradona)

Bibiána Hajdanyová 29.07.2019

Film neháji žiaden z Maradonových excesov a prešľapov, nesnaží sa v divákovi vyvolať pocity súdržnosti s jeho osudom, taktiež ho nezhadzuje.

Karlovarské dvojhránky (Takové krásné šaty)

Veronika Havlová, Viktor Palák 11.07.2019

Z kolonády do kina, ročník 2019 - část první: nový cinefilský dezert britského režiséra Petera Stricklanda.

Málo beatů (Beats)

Jakub Kurnas 11.07.2019

Beats dobře pracuje s humorem, podtrženým kouzelnou skotskou angličtinou, a vyniká skvělým vizuálním zpracováním. Výprava je vypiplaná, perspektivu mnoha záběrů dotvářejí skvělé graffiti.

Za hokejem do Maroka a putování krajinou bez života (MFF KV)

Lukáš Masner 02.07.2019

Důmyslně nakládat s pocity a mezilidskými vztahy se povedlo Caseymu Affleckovi, který ve Varech představil drama Světlo mého života.

Korzo #3: Vzpomínky a paraziti

Michal Pařízek 01.07.2019

S Richardem Lowensteinem, režisérem filmu Mystify Michael Hutchence, jsme se potkali právě po projekci dokumentu o Formanovi a na něj taky hned několikrát přišla v hovoru řeč.