Články / Reporty

Nezvěstní v Jazz Tibetu (Kafka Band)

Nezvěstní v Jazz Tibetu (Kafka Band)

Adéla Vilímcová | Články / Reporty | 29.10.2019

Není další „boy band“ jako Kafka Band. Jeho členové už podruhé čelí literárně-hudební výzvě a převádějí do melodií a písniček osudová témata, která můžeme najít v díle Franze Kafky. Tento záměr by se snadno mohl vymstít, ale Kafka Band těží z toho, že mají frontmana, který je v literárním světě jako doma. Spisovatel Jaroslav Rudiš se na pódiu poněkud zvláštně pohupuje a v ruce drží Kafkův nedokončený román Nezvěstný, za ním se na plátně míhají letadla nad newyorskými mrakodrapy. Druhá ruka mu často vystřeluje ke stropu, pokud si zrovna neupravuje pásek u kalhot.

Kniha Nezvěstný (známá taky jako Amerika) zachycuje Karla Rosmanna na cestě po Americe „poté, co ho svedla služebná a měla s ním dítě“, jak píše Kafka v úvodu. Rudiš čte nejprve poklidně do skladby New York úryvky z románu, ale tempo hudby se postupně rozjíždí a vtahuje posluchače. V písni People Get Lost přidá ještě anglickou vokální linku a Jaromír 99 ho doplňuje: „Žádný soucit, tak to má být.“ Rudiš v pauzách vypráví o melancholii knihy, občas zavtipkuje, že v textu skladby A-O GmbH by mohla být stejně dobře Olomouc namísto Oklahomy, sdílí vzpomínku, jak se v roce 1991 neúspěšně hlásil do moravské metropole na germanistiku.

fotogalerii z koncertu sledujte tady

„Jsem jenom jako, a vy to nevíte, a přece jenom spolu mluvíme,“ přisazuje si Švejdík do kafkovského konceptu izolace ponurým, táhlým zpěvem. I píseň Cesta má pomalý ráz a působí jako aranžmá některé z písní Priessnitz. Švejdík nezřídka vkládá do skladeb spontánní a docela zábavný „pazvuk“, který zapadá do skládačky, podobně jako když jeden z bubeníků udeří paličkou mimo rytmus.

Jiu Jitsu Frau provází svižné tempo, které příhodně doplňuje téma Rosmannova prohraného souboje s dívkou ovládající bojové umění. V jiných skladbách zase hudba kontrastuje s textem, třeba když něžný xylofon doprovází zpívaná část o padajícím stropu v Hotelu Occidental. U živého provedení nahrávky vycházející ze světového románu se asi neočekává skandující klub. Jazz Tibet přesto praská ve švech, lidé jsou spíše v tranzu, než aby se hýbali do hudby.

Amerika Kafka Bandu má k americkému snu daleko, stejně jako měl světoznámý pražský německy píšící spisovatel. Kombinace přirozeně důrazné němčiny s češtinou a angličtinou, zlehka hrající nástroje a smrtelně vážné texty, to vše nutí posluchače i diváka k většímu mentálnímu nasazení. Kafka Band nepracují s plytkými tématy a jejich hudba vyvolává natolik transcendentální pocit, že se posluchač v hudbě ztrácí. Naživo o to víc.

Info

Kafka Band
23. 10. 2019 Jazz Tibet Club, Olomouc

foto © Jiří Přivřel

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Hromadná meditace s Ólafurem Arnaldsem

Adéla Poláková 21.11.2019

Arnalds se vrací s otázkou, zda v České republice vstávají lidi skutečně ve čtyři ráno, jak mu namluvil kolega-violista. Publikum se dá do smíchu.

Blahodárný vliv dlouhé cesty z Hostomic aneb O pomnožných jen slepě (Charli XCX)

Michal Smrčina 18.11.2019

Jestli si mě Charli XCX nemusela stoprocentně získat v rámci poklidného, mondénního poslechu, pak lze tvrdit, že její živá přítomnost je divoká a strhující.

Blues Alive: Oslava svobody

Jiří Vladimír Matýsek 17.11.2019

I v sobotu se držela laťka kvality na vysoké úrovni a nijak se neubíralo ani na obdivuhodné pestrosti, s níž se podařilo letošní program postavit.

„Que me des diez euros!“ aneb bikram jóga v Underdogs’

Cyril Nováček 17.11.2019

Do vůně stále doutnajících santalových tyčinek nastupuje punková diva z Compostely s kuklou na hlavě a hned od začátku pouští jednu vlnu breakcoru a drum and bassu za druhou.

Dav roztopený chladom... (Mayhem)

Lucia Banáková 17.11.2019

Jednorožce, zvratky a poctivý nórsky black metal.

Blues Alive: Neobyčejní a obyčejní

Jiří Vladimír Matýsek 16.11.2019

Blues is life, blues is alive (and well). A taky může nabývat spousty podob.

Hey, How Ya Doin’? (De La Soul)

David Bláha 15.11.2019

De La Soul předváděli veteránsky bezchybný rap poháněný roky prověřenými beaty. Setlist ale nebyl nostalgickým přehráváním debutové desky...

Blues Alive: Třikrát jinak. A The Stooges

Jiří Vladimír Matýsek 15.11.2019

Personal Jesus od Depeche Mode nebyla ten večer jediná píseň, která na bluesových pódiích moc často nezní.

O čem stojí za to zpívat (The Lumineers)

Anna Valentová 12.11.2019

The Lumineers předvedli show adekvátní svému jménu, přesto celému večeru chyběl nějaký skutečně výjimečný moment.

Hádanky z Utrechtu #4: Všechno je, jak má být

Michal Pařízek 11.11.2019

O duchu ve stroji se bavíme staletí, Holly Herndon to dokázala obrátit vzhůru nohama – pomocí strojů vytvořila emoce tak důvěrné...