Články / Reporty

Nikdy nejste doopravdy sami (Planes Mistaken for Stars)

Nikdy nejste doopravdy sami (Planes Mistaken for Stars)

Lukáš Grygar | Články / Reporty | 12.12.2019

Středa dopoledne, hraje mi Neil Young, deska Broken Arrow, kterou zakládající kytarista Planes Mistaken for Stars považuje za trestuhodně nedoceněnou. Matt Bellinger se před dvěma lety oběsil v cele, kam ho dostaly krádeže, nedovolené ozbrojování a duše zčernalá fetem. Když na něj v úterý od své kytary zavzpomínal Gared O’Donnell, propojily se vesmíry způsobem, jakým to na výletech za milovanými kapelami chcete. Planes Mistaken for Stars mají sytou minulost, berlínská Cassiopeia ji má taky. Kapela, kterou jsem nepočítal, že někdy uvidím naživo, tu spustila Clean Up Mean a zatmelila moje díry v srdci, zející po už nekoncertujících Leatherface – těm před lety umřel kytarista Dickie Hammond.

Planes mají v krvi Black Flag, ale i díky O’Donnelově vokálu často zní právě jako sunderlandská legenda. Punkový faktor zároveň berlínskému večeru scházel, i když absence pitu šla na vrub spíš zvuku, který se po úvodních a skvěle sypajících Wolves Like Us bůhvíproč rozlil jako převrhnuté pivo. Klíčové ataky jste museli spíš odezírat ze stage, než si je prožívat celým tělem: hned druhá End Me In Richmond měla být splněným snem, ale její energie provalila zdmi skromného sálu, aniž by nás rozsápala na zpocené cáry. So fuck your standing still? Škoda i proto, jak nádherně to hrálo norským Wolves.

Ne snad že by Planes cokoli flákali – nemám srovnání s časy, kdy „their equipment was held together with duct tape and dried sweat“, ale takhle živelné kapele se ta dvacítka na krku věří jen s obtížemi. Bylo fuk, jestli sáhli do bezmála dvacet let starého debutu Fuck With Fire nebo do zatím poslední, tři roky staré Prey. Prasklou strunu na kytaře Chucka Frenche (znáte z Wovenhand) překlenul Gared improvizovaným Tomem Waitsem a připomenul, že PMFS stojí mezi scénami přesně tak, abyste se cítili komfortně, když sami nekotvíte v žádné.

„Nikdy nejste doopravdy sami, vždycky se můžete někomu svěřit,“ připomenul pak z pódia a neznělo to ani zdaleka tak pateticky, jako se to čte. Minimálně jsem během setu úspěšně zapomenul, že mi v Praze visí práce, v Berlíně nefunguje platební karta a že někteří kamarádi sami zůstali. Právě na takovéhle koncerty se vyráží i za ně.

Info

Planes Mistaken for Stars (us) + Wolves Like Us (no) 10. 12. 2019 Cassiopeia, Berlín

foto: archiv Planes Mistaken for Stars

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nenalezeny žádné záznamy.

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.