Články / Reporty

Nikdy nejste doopravdy sami (Planes Mistaken for Stars)

Nikdy nejste doopravdy sami (Planes Mistaken for Stars)

Lukáš Grygar | Články / Reporty | 12.12.2019

Středa dopoledne, hraje mi Neil Young, deska Broken Arrow, kterou zakládající kytarista Planes Mistaken for Stars považuje za trestuhodně nedoceněnou. Matt Bellinger se před dvěma lety oběsil v cele, kam ho dostaly krádeže, nedovolené ozbrojování a duše zčernalá fetem. Když na něj v úterý od své kytary zavzpomínal Gared O’Donnell, propojily se vesmíry způsobem, jakým to na výletech za milovanými kapelami chcete. Planes Mistaken for Stars mají sytou minulost, berlínská Cassiopeia ji má taky. Kapela, kterou jsem nepočítal, že někdy uvidím naživo, tu spustila Clean Up Mean a zatmelila moje díry v srdci, zející po už nekoncertujících Leatherface – těm před lety umřel kytarista Dickie Hammond.

Planes mají v krvi Black Flag, ale i díky O’Donnelově vokálu často zní právě jako sunderlandská legenda. Punkový faktor zároveň berlínskému večeru scházel, i když absence pitu šla na vrub spíš zvuku, který se po úvodních a skvěle sypajících Wolves Like Us bůhvíproč rozlil jako převrhnuté pivo. Klíčové ataky jste museli spíš odezírat ze stage, než si je prožívat celým tělem: hned druhá End Me In Richmond měla být splněným snem, ale její energie provalila zdmi skromného sálu, aniž by nás rozsápala na zpocené cáry. So fuck your standing still? Škoda i proto, jak nádherně to hrálo norským Wolves.

Ne snad že by Planes cokoli flákali – nemám srovnání s časy, kdy „their equipment was held together with duct tape and dried sweat“, ale takhle živelné kapele se ta dvacítka na krku věří jen s obtížemi. Bylo fuk, jestli sáhli do bezmála dvacet let starého debutu Fuck With Fire nebo do zatím poslední, tři roky staré Prey. Prasklou strunu na kytaře Chucka Frenche (znáte z Wovenhand) překlenul Gared improvizovaným Tomem Waitsem a připomenul, že PMFS stojí mezi scénami přesně tak, abyste se cítili komfortně, když sami nekotvíte v žádné.

„Nikdy nejste doopravdy sami, vždycky se můžete někomu svěřit,“ připomenul pak z pódia a neznělo to ani zdaleka tak pateticky, jako se to čte. Minimálně jsem během setu úspěšně zapomenul, že mi v Praze visí práce, v Berlíně nefunguje platební karta a že někteří kamarádi sami zůstali. Právě na takovéhle koncerty se vyráží i za ně.

Info

Planes Mistaken for Stars (us) + Wolves Like Us (no) 10. 12. 2019 Cassiopeia, Berlín

foto: archiv Planes Mistaken for Stars

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Sub Focus – kdo chodí na starý djs?

Vadim Petrov 19.01.2020

Sub Focus nastoupí, potřese Bifidovi rukou a vypálí Rock It v double dropu s Take You Higher od Wilkinsona, synergické double dropy padají jeden za druhým téměř bez ustání.

Povolený sentiment na Balkáně (Božo Vrećo)

Ana Fligić 31.12.2019

Typické dlouhé vlasy, dramatický make-up, plnovous, elegantní, nejčastěji vlastnoručně navržené šaty, vysoké podpatky. Sevdah v Bělehradu.

Něco mezi (J.I.D)

Daniel Nádler 23.12.2019

Nevím, jestli zrovna tahle situace mu dodala kuráž nebo co se v něm zlomilo, ale pak bylo všechno jinak.

Náboženství: Island (Árstíðir)

Aneta Kohoutová 16.12.2019

Celým večerem se nese velký důraz na kořeny a pospolitost, chvílemi se v téhle situaci cítím trochu stísněně jako na sektářském kázání, do poznámek si píšu - guru feeling.

Bert & Friends jsou SUPR

Andrea Bodnárová 14.12.2019

Bezčasá benzinka se zjevuje v neonové záři a v místnosti nad ní jsou plyšová chlupatá křesla a misky s tutti frutti žvýkačkami.

Tváře povědomé i nepřítomné (PAF Olomouc)

Viktor Palák 10.12.2019

„Po pravdě – nevim,“ odvětila jedna z porotkyň Chalupeckého ceny Vjera Borozan, když se jí moderátoři zeptali, zda se opravdu baví, anebo zda to jen předstírá...

Na kusy (Cult of Luna & spol.)

Jakub Koumar 09.12.2019

The Fall. Světla žhnou a gradující hudba jako by trhala kusy sebe sama a ty padají z pódia do hlediště.

Více lidskosti (Holly Herndon)

Natálie Zehnalová 09.12.2019

Sedm lidí a jedna umělá inteligence zaplnili industriální budovu Kraftwerku odzbrojující dávkou energie, křehkosti a lidskosti.

Pestré farby neo-soulu (Jordan Mackampa)

Jonáš Sudakov 08.12.2019

V obyčajnom šedom svetri a s drobnou zimnou čiapkou sa podobá na Marvina Gayea nielen vizuálne, ale v jeho tvorbe je počuť aj dušu tejto legendy.

Dvakrát tři na Contempulsu (Trio Catch, Poing)

Jan Starý 03.12.2019

Během celého bloku fascinovalo nejen to, jak precizně jsou hráčky sehrané, ale i souznění, které se dá občas zachytit u jazzových nebo rockových kapel.