Články / Reporty

No garden for your kids to play (The Black Angels)

No garden for your kids to play (The Black Angels)

David Stoklas | Články / Reporty | 10.02.2023

Struny se těžce chvěly, byl jich plný sál. Mnozí do něj možná přicházeli s pocity nejistoty ze světa, v němž se pohybují, a stejné téma se prolíná skladbami texaských matadorů psychedelického rocku. Pro Alexe Maase, ústřední postavu The Black Angels, je tato tvorba berlí, se kterou se mu v dnešním chaosu lépe kráčí. A díky němu, díky nim, byla možnost část této zmatenosti realitou nechat zadupanou v parketech pražské Roxy.

Očekávatelnou hlavní roli hrála poslední deska Wilderness of Mirrors. Nejděsivější věc na světě je dle Maase nastavit zrcadlo sám sobě, a co teprve, když je těch zrcadel více a v jednom pohledu tak vidíme tisíce našich reflexí. Hrana mezi snem a realitou. Nosné téma velké části psychedelických kapel, ale navzdory skepsi obsažené v textech snažící se vybízet k optimismu. Najít cestu ven. Najít cestu z divočiny zrcadel.

Večer otevřeli italští New Candys, když kolem frontmana Fernanda Nutiho stála obměněná, poněkud nezainteresovaná skupina. Řemeslně povedené, ale pokud budeme vystoupení hodnotit dle emocí, ty tomu chyběly. Ale to si sedne. Určitě. Časem.

fotogalerii z koncertu najdete tady

Mohutná hora zvuku stála na podiu a jako lavina z ní padaly psychedelické riffy na jasné rytmické textuře bubnů Stephanie Bailey, kterou nerozhodil ani neposlušný hi-hat činel. Kytary plné reverbu a tamburína, hrozivá jako ocas chřestýše. Koncert běžel po jasné úsečce, jejich tvorba je z větší části homogenní. Startovali s You on the Run, pak přidali na tempu s El Jardín, kde popisují destrukci planety. Tentokrát ale z jejího pohledu. Do řeky úzkosti vlila trochu optimismu skladba Firefly, kopírující náladu z Maasova sólového projektu, v němž reflektoval narození syna a desku po něm dokonce pojmenoval. Z větší části to ale byla bolest. V Manipulation byly plochy tvořené nekonkrétním echovaným hlubokým vokálem kytaristy Christiana Blanda bourány Maasovými naléhavými výkřiky. A všechno jistily vizuály kopírující estetiku přebalů jejich desek.

The Black Angels budou nadále milováni audiofily, adoranty krásných hudebních nástrojů, ale i těmi, kteří v hudbě hledají společenská témata. Opět se pouštěli do dnešního světa, a i když jim bylo někdy kvůli aranžím hůře rozumět, poselství jsou natolik explicitní, že významy budou rezonovat ještě několik dnů. Měsíců. Nebo dokud je nevyřešíme.

Info

The Black Angels (us) + New Candys (it)
9. 2. 2023 Roxy, Praha

foto © Jan Kuča

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace