Články / Reporty

NorthSide 2019: Hiphopová mše s moshpitem

NorthSide 2019: Hiphopová mše s moshpitem

Jiří Mališ, Bára Gadlinová | Články / Reporty | 07.06.2019

Idylka dánského léta - příjezd do slunného Aarhusu, ubytování dva bloky od areálu, neexistující fronta na lístky a kávou zásobovaná tisková zóna. Abychom si ale mohli NorthSide pořádně užít, vydali jsme se nejdřív na obchůzku po obvodu areálu. Rozmanitost stánků s jídlem na dánských festivalech je ohromující, a když přičteme snahu místních organizátorů nabízet co nejvíce vegetariánských/veganských možností, bylo to skoro jako na food festivalu.

Dobré počasí vábilo k sednutí do trávy a poslouchaní australských Pond, kteří přitáhli hlavně diváky natěšené na Tame Impala. Jakmile se dostavili i ti, kteří si museli před koncertem ubalit, frontman Nick Allbrook vlezl do publika a ujížděl na nabuzené energii skandinávské omladiny. Na vedlejší stagi mezitím vyhrávali alt-rockový průměr filadelfští Hop Along. Šarm zpěvačky/kytaristky Frances Quinan se topil v nevýrazných kytarových riffech a namísto nostalgického vzpomínání na Sunny Day Real Estate si publikum mohlo dát šlofíka.

Hlavní stage otevřela švédská popstar Tove Lo a ačkoliv polovinu setu za ní odzpíval backtrack, těm, kteří se přišli podívat hlavně na její tanečky a obnažování, to bylo šumák. Přední řady se vlnily do rytmu nejznámějších skladeb Cool Girl, ale žádná taneční euforie se nekonala. Nezbylo než doufat, že se všichni šetřili na Foals.

Ovšem i během setu britských indie rockerů publiku trvalo dostat se do rytmu. Ačkoliv byl koncert plný starších skladeb, úplného pochopení se dočkala až nejznámější My Number. Poté se dopředu prorvaly nové tváře a během Exits se objevily první náznaky pořádného klubového pitu. Všechno gradovalo během závěrečné What Went Down. Yannis se nechal vynést nad publikum, odeřval refrén s doprovodnými vokály z publika a když se rozjel moshpit, málem zapadl přímo do jeho středu.

fotogalerie z prvního festivalového dne tady

Následoval bleskový přesun na The Streets, kde největší persona birminghamské scény, Mike Skinner, dal už od první skladby jasně najevo, že žádný další low-energy koncert se konat nebude. Výlet do publika si odškrtl hned během první skladby, během třetí došlo na šampaňské, v půlce setu už měl v sobě minimálně litr piva od dobrotivých fanoušků. A ačkoliv se nejednalo o učebnicový výkon, bodovaly hlavně momenty, kdy Skinner přestával zpívat a namísto toho se ujímal role kazatele, který byl na sever Dánska poslán, aby šířil radost a lásku. Během celého setu lidi hecoval, aby navzdory dešti toho dali do tance víc, láskyplně se dožadoval rozjetého kotle. A když už to vypadalo, že závěrečné hymny Blinded By the Lights a Dry Your Eyes odzpívané promočeným publikem ukončí show, vtrhl mezi lidi za úvodních tónů Fit But You Know It. Taneční inferno na straně jedné, čtyřmetrový moshpit na druhé a pátá flaška šampaňského do chřtánů předních řad.

Po odpočinkovém DJ setu kanadského producenta Kaytrandy bylo na čase ukončit první den na euforických vlnách Tame Impala. Konfety odpálené během úvodní Let It Happen zmizely s větrem stejně rychle jako opojení publika, které během méně známých skladeb spíše popotahovalo z kolujících jointů a mumlalo cosi v nesrozumitelné dánštině. Pozornosti se pak dostalo až skladbám Elephant a The Less I Know The Better, ale i tak bylo jasné, že na závěr prvního dne potřebovala většina lidí zpomalit a užít si začátek víkendu.

Info

NorthSide 2019
6. - 8. 6. 2019 Aarhus, Dánsko

foto © Bára Gadlinová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Síla představivosti (Laura Mvula)

redakce 17.10.2019

Všem jistě utkvělo její konstatování, že s orchestrem měli před koncertem jen jednu společnou zkoušku, což přirovnala k tomu, mít první sex a hned po něm dítě.

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.

Lunchmeat 2019, letos s koninou

redakce 08.10.2019

Bludiště zvuků a světel, paprsky a plochy křižující prostor, pohled do neznáma a fascinace nalezeným. Objevování, kreativita, posouvání toho, co chápeme pod taneční hudbou.

Nadrobno nasekaní Black Midi

redakce 07.10.2019

Hulváti, ani nepozdraví, nepoděkují, ubezpečení, že jsme to nejlepší publikum na světě, se od nich nedočkáme, nanejvýš utrousí nějaké to gesto...