redakce | Zprávy / Nové desky | 11.05.2021
Pražské trio Ruinu vydává po čtrnácti letech a třinácti živých nahrávkách první studiové album Left Behind. Materiál, nahraný na pražské HAMU a produkovaný skladatelem Miroslavem Tóthem, na kazetě doplňuje záznam z vystoupení na festivalu Alternativa v roce 2019.
Ruinu jsou paradoxem pražské nezávislé scény: ztělesňují to, co je v improvizačním přístupu k hudbě maximálně rozkladné, a přitom jsou nejdéle působícím projektem pražského labelu Klang-und-Krach. Ten od roku 2007 inicioval množství koncertů zahraničních okrajových umělců a stál u zrodu několika výrazných domácích kapel a projektů (Rouilleux, No Pavarotti nebo Lightning Glove).
Možná proto, že Ruinu mají fragmentaci zapsanou ve svém DNA kódu, období nečinnosti nebo dělení (např. duo Klamm & Pelikán) pro ně byly vždy součásti původního východiska a aktivita kapely tak nikdy nebyla závislá na souhře, nápadech nebo energii, ale spíš na tom, jestli je ještě co rozkládat. Také nejnovější deska je především dílem náhody: jde o čtrnáctý rok existence kapely a čtrnáctou vydanou nahrávku, a zároveň teprve první studiové album.
Nahrávka Left Behind (strana A) zachycuje trojici Jan Klamm, Ondřej Parus a Patrik Pelikán v době, kdy se do zvuku výrazně vrátily bicí nástroje a po několika živých vystoupeních byla příležitost pořídit studiový záznam. O nahrávání a mastering se postaral slovenský skladatel a hráč na dechové nástroje Miroslav Tóth, zatímco kapela sama se soustředila na to, co jí jde nejlépe – stříhání a odklízení materiálu. Celou deskou se vine jeden základní princip: materiál není komponován, ale distribuován, což je nejvýrazněji slyšet v rozložení zvuku ve stereo pásmu. Jan Klamm (kytara, elektronika, kazetové manipulace) a Patrik Pelikán (saxofon, elektronika, kazetové manipulace) pomocí diktafonů okamžitě fragmentarizují vznikající zvukovou matérii, zatímco Ondřej Parus (bicí, elektronika) je v zajetí zpravidla frenetické perkusivní linky, která buď míří kamsi mimo vytyčený prostor, anebo vyznění tracku zasazuje až do nejspodnějších vrstev rytmického primitivismu.
Strana B je návratem k vystoupení na festivalu Alternativa v roce 2019. Zveřejnění záznamu pod názvem Trapped in the Supermarket může být vnímáno jako dodatek ke kritice režimu „showcase festivalů“, kterou Jan Klamm formuloval v A2: „Profesionální zvuk dokáže produkci do jisté míry povznést, ale také ji může velmi snadno zkorumpovat. Dobrý zvuk totiž odstraňuje z cesty pochybnosti. (…) Festivaly jako Alternativa, Next, Unsound nebo někdejší Babel Prague jsou možná až příliš zaměřeny na to, aby dostaly z vystupujících to nejlepší (…) Osobně bych byl radši, kdyby se někdo ve všech těch respektovaných muzikantech pokusil probudit to nejhorší, co v nich je. Říkám ‚nejhorší‘, protože nevěřím, že ‚nejlepší‘ je skutečně nejlepší. Budu vděčný za cokoli, co se bude vymykat takzvanému vysokému standardu kvality. Může to být třeba ‚osvobozený zvuk‘.“
redakce 28.03.2024
Písničkář Džumelec odhadzuje akustickou kytaru, aby našel nový zvuk. Zlámané ručně vyťukávané beaty, "antigridová" elektronika a rytmy brazílské diaspory.
redakce 24.03.2024
Na novém EP Sharktank artikulují nový druh emocionálního světa, brutální a neokázalý.
Dagmar Lauková Petrášová 21.03.2024
Jofre je autorom hĺbavých textov v slovenčine, ktoré odkrývajú jeho život za uplynulých šesť rokov.
redakce 21.03.2024
Po loňském návratu na klubová pódia pokřtí na Flédě novou desku Mystery Women in the Acid Pools.
redakce 20.03.2024
Na nové desce s tajnosnubným názvem Bleus olizují Panenské plameny hranice možného a vydávají se opět o kousek dál.
redakce 19.03.2024
V ich pesničkách môžete počuť pop, džezové vplyvy, psychedelické plochy aj tvrdé gitary.
redakce 18.03.2024
Některé zajímavé melodičtější momenty odkazují k současným kapelám jako např. Higher Power.
redakce 15.03.2024
Skladby jsou žánrově i tematicky doširoka rozkročené od zdánlivě jednoduše znějících písní až po obrazotvorné a experimentálně laděné zvukové plochy.
redakce 14.03.2024
Dvanáct původních skladeb, dvanáct enigmatických textů, dvanáct jímavých až vemlouvavých melodií, dvanáct křehkých, citlivých i dynamických aranží kapely Ruce naší Dory.
redakce 12.03.2024
Více než dvacet let trvající fascinace hrubým hardcorem, špinavým metalem i politickým punkem se řízením osudu transformovala do novotvaru se starým obsahem.