Články / Reporty

Nová zostava, rovnaké čaro (Billy Barman)

Nová zostava, rovnaké čaro (Billy Barman)

Ema Klubisová | Články / Reporty | 23.04.2022

Pred bratislavským MMC bolo plno. Otvorenie Zero Tour Billyho Barmana sa začínalo o pár minút, no rada na pásky šla rýchlo. Sála síce nebola príliš veľká, no napriek tomu priestranná. Dala som si veľkú dvanástku a predrala sa bližšie k stageu, kde už hral predskokan The Curly Simon.

Svetelná hra na pódiu pekne ladila s atmosférou, ktorú nesie tvorba mladého umelca. Simon Štubniak začal ako frontman indie popovej kapely Don’t Trust Butterflies, no do povedomia poslucháčov sa dostal hlavne pod sólo projektom The Curly Simon. Na stage priniesol témy srdcových záležitostí, obalených do trapovo-popového zvuku. Počas svojej štyridsaťpäť minútovky odohral veci z nového EP Keď sa stmieva, ale zaznela aj jeho Radio_Head Awards ocenená spolupráca s Fallgrappom Keď padá sneh.

Hudba utíchla, pódium sa vyprázdnilo a dav nepokojne čakal na nástup bratislavskej pätice, na čele s extrovertno-introvertným duom Jurom Podmanickým a Jožom Vrábelom. Billy Barman si za viac ako dekádu pôsobenia vybudoval silný fanbase, ktorého členovia pravidelne chodia na koncerty už od čias Nočných jazdcov a ani včera nezabudli privítať vlnami potlesku novú basistku Lauru Jaškovú. Tento vzťah je dôkazom nenúteného prejavu kapely, no hlavne Podmanického prácou s publikom. Je to showman a za roky behania po stagi s dvojkou vína v ruke už túto hudobno-zabávačskú rolu výborne ovláda.

Koncert Barmanov by nebol kompletným, keby na ňom nehrajú Cigánsku a Vrkoče. V polke vystúpenia nadišiel čas a Juro zahral svoju ikonickú gitarovku, ktorá je jedným z najúspešnejších songov kapely. V sále zavládlo ticho a na tri a pol minúty publikum prevzalo rolu speváka, zatiaľ čo Juro hral. Na záver, po všetkých prídavkoch dostala priestor aj publikom vyžiadaná Cigánska a sálou sa prehnala vlna chaotickej energie. Všetci sa trepali, skákali, spievali. Svetlá sa stlmili a after party prevzal DJ Yanko Král.

Billy Barman sa po odmlke znovu vracia na slovenské stage, s rovnako nadupanou energiou ako vždy. Čaro bratislavského zoskupenia nespočíva iba v ich hudbe, ale hlavne v blízkosti, ktorú si s fanúšikmi roky udržiavajú.

Info

Billy Barman
20. 4. 2022 MMC, Bratislava

foto © se souhlasem Billy Barman

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace