Anna Kyjovská a Aleš Lamr v GMU

V rámci série Na bidýlku II aktuálně v GMU vystavuje Anna Kyjovská (1996), slovenská malířka žijící v Praze, která vytváří díla, spojující malbu, kresbu, keramiku a papírmaš. V její tvorbě se objevují jednoduché linie, hravost a zjednodušené formy inspirované dětskými hračkami, cirkusem a historickými artefakty. Barvy a textury používá intuitivně k vyjádření emocí a vzpomínek. Cyklus Sleepy Heads (2024) se soustředí na motiv polštářů, jejichž vzory evokují nostalgii spojenou s minulostí a osobními vzpomínkami. Stylizace povlečení z 90. let a nultých let vyvolává pocity lehkosti a nostalgie, přičemž anonymní postavy symbolizují univerzální zkušenosti, které formují naši identitu a paměť.

Kabinec sběratele uvádí výstavu Aleše Lamra (1943), významného českého malíře, kreslíře, grafika, ilustrátora a autora realizací ve veřejném prostoru. Lamr je známý pro svou vlastní verzi pop-artu a české grotesky. Jeho raná tvorba z konce 60. let, ovlivněná evropskou novou figurací, popkulturou a filmem, zahrnovala obrazy inspirované psychedelickými barvami a světem celebrit, například kresba Smrt Jayne Mansfield (1970). Postupně se jeho práce vyznačovaly stále fragmentovanějšími figurami a výrazy, připomínajícími vitráže katedrál, které sloužily jako světlo v temné době normalizace. V 80. letech se jeho tvorba změnila, přičemž přijal prvky spirituality a začal používat duhové spektrum a symboly, jako hvězdy či trojúhelníky. Jeho styl, charakterizovaný zářivými barvami a organickými tvary, se stal promyšlenějším, zaměřeným na harmonii a meditaci.

Před budovou GMU je stále je k vidění i socha Pomník konzumerismu, kterou pro GMU vytvořil Petr Stibral (1977). V 70. letech se na Západě i ve východním bloku objevovala silná kritika konzumerismu, která po pádu socialismu a nástupu neoliberalismu nabírala na intenzitě. V současnosti, kdy čelíme globálním krizím, válkám a ekologickým hrozbám, se dřívější kritika konzumerismu jeví jako překonaná. Pomník konzumerismu tak reflektuje tuto změnu, představuje memento minulých let hojnosti a vyzývá k zamyšlení nad odcházející dobou. Stibral se od 90. let věnuje sociálně angažovaným realizacím v veřejném prostoru, jako jsou Pomník zahrádkářským koloniím nebo neoficiální pomník Karlu Balcarovi.