Dvacátý Brutal Assault převléká za věrnou černou

Jednou z mála tradičních nepříjemností, které se každoročně nevyhýbají ani takovému festivalovému kolosu jakým Brutal Assault bezesporu je, bývají neočekávané výpadky v programu. Ty se letos týkají i plánované hlavní hvězdě výročního line-upu, amerických hitmakerů Mastodon. Zástupci nepočetného druhu moderních stadiónových kapel, kteří měli plynule navázat ne loňského headlinera Slayer, nakonec dali přednost velkému turné po Kanadě a do Josefova tak putuje pouze příslib účasti na jedenadvacátém ročníku festivalu.

Další omluvenku vystavili pořadatelům američtí Mushroomhead, pro změnu zástupci (v devadesátých letech tolik vděčného formátu) maskovaných kapel, které by v letošním programu měli nahradit o dost méně maskovaní a o dost více rapující HED PE (též známí jako (həd) p.e.). Ani napodruhé se do pevnosti nepodaří přivést deathcorovou úderku Emmure, jeden z legitimních důvodů bezhlavého, bezuzdného moshpitování. Ovšem tím výčet ztrát končí a naopak začíná přehled nejnovějších lákadel, které povětšinou oblékají černý stejnokroj.

Norské Mayhem předchází pověst žánrové legendy. Před čtyřmi lety odehráli na festivalu kompletní album De Mysteriis Dom Sathanas a tentokrát živě představí úspěšnou loňskou desku Esoteric Warfare. Zkrátka další černá mše vedená charismatickým Attilou Csiharem. V celku logickým novým jménem na letošní soupisce jsou i jejich krajané Dødheimsgard. Poslední plánované vystoupení na Brutal Assaultu zhatily okolnosti a k tomu aktuálnímu vede více než dobře přijaté novinkové album A Umbra Omega, které víc než symbolicky stvrzuje jejich pozici lídrů v ranku avantgardního black metalu. A nakonec, Norsko ještě do třetice a podruhé avantgardně - progesivní Arcturus se do pevnosti vrací po třech letech a tentokrát již ne jako reunion, ale jako propagátoři zbrusu nové desky Arcturian, která vychází právě v těchto dnech.

K eklektické bizarnosti tíhnou i francouzští Sebka-Chott, svéhlavé avantgardní divadlo, které už v minulosti na festivalu zdomácnělo. Alternativu v aktuálním výčtu zastupují další navrátilci, digitální hardcore Atari Teenage Riot a především francouzský experimentátor Perturbator. Za tímhle nenuceným rýmem se skrývá mladík James Kent produkující temný synthwave, popřípadě horror synth (žánr, kterému letos dominuje deska hororového režiséra Johna Carpentera). Posledními ohlášenými jmény jsou v tomto případě debutující Italové Ad Nauseam, kteří vyznávají progesivně technický death metal á la Gorguts a naopak deathmetaloví klasici Blood Red Throne.