Ikonická PJ Harvey v komunitě naděje

Legendární britská písničkářka PJ Harvey se vrací do České republiky, kde 13. října v rámci koncertu v pražském Forum Karlín představí své aktuální album The Hope Six Demolition Project. Jednotlivé písně právě z této desky zavedou posluchače do míst po celém světě, když PJ Harvey vypráví příběhy tamních zákoutí i jejich obyvatel. Sociální nespravedlnost pod rouškou zdánlivě nablýskaného Washingtonu D.C., temné stránky válkou zkoušeného Afghánistánu, bída a bezpráví v Kosovu, to všechno PJ Harvey viděla, zažila a přetvořila do skladeb, které jsou dost možná silnější než materiál na předposledním albu Let England Shake (2011).

PJ Harvey se dle svých slov nerada opakuje. Během své hudební kariéry častokrát měnila image, ale zejména hudební směřování, potažmo koncepci jednotlivých desek. Fanoušci znají její různé verze – rockerku a představitelku alternativy i indie, která následně zaflirtovala s mainstreamem a pop rockem, aby poté nahrála album plné klavírních balad a na další desce z hlediska textů důkladně "zašťourala" do politické a sociální situace ve své domovské Británii.

Na aktuálním albu se PJ Harvey představila jako investigativní písničkářka, jejíž písně jsou možná určené pro poněkud užší publikum (rozhodně se nejedná o mainstream), zcela jistě ale nepostrádají invenci, zápal a zásadní myšlenku. Stejně jako se totiž investigativní žurnalista vydává do míst, kterými je zaujat a fascinován, aby teprve v daném prostředí stvořil autentický článek, tak i PJ Harvey se v doprovodu fotografa a filmaře Seamuse Murphyho vydala v letech 2011 až 2014 na cesty, aby stvořila autentické písně. Příběhy v nich obsažené nešokují prvoplánově, zahrají však na citlivou strunu, třeba když se člověk dozví, že i v takovém Washingtonu D.C., hlavním městě Spojených států Amerických, se dějí věci, nad kterými rozum zůstává stát.

Ostatně, název alba The Hope Six Demolition Project je odvozen právě od tamního projektu HOPE VI. Ve čtvrtích s vysokou kriminalitou bylo rozhodnuto o demolici nevýnosných obecních budov a jejich nahrazení reprezentativnější výstavbou – bydlení, jež si ovšem řada obyvatel nemohla dovolit, proto si projekt u odpůrců vysloužil obvinění ze sociální čistky. Nutno dodat, že po zveřejnění singlu The Community of Hope se nesouhlasně ozvala řada místních politiků.

Další příběhy pocházejí z míst jako je Afghánistán nebo Kosovo (viz silná píseň The Wheel). Ačkoliv právě tato místa jsou plna konfliktů, mizérie, bezpráví a bídy, PJ Harvey nehořekuje, nesnaží se šokovat neštěstím. Písničkářka namísto toho burcuje, upozorňuje, ukazuje. Nenabízí sice přímo řešení daných situací, na to je jako hudebnice malý pán, nabízí nám ale možnost zamyšlení, nutí nás klást si otázky. Její příběhy jsou přitom v dokonalé symbióze s hudbou, která textům dodává atmosféru, tolik potřebnou pro to, aby se posluchač co nejvíce přenesl "do místa dění", tam, kde se skutečně odehrává to, o čem PJ Harvey zpívá. PJ Harvey na aktuální desce předvádí nasazení, které je možná dáno podmínkami, za kterých bylo album nahráváno. Během měsíce nahrávacích "sessions" mohli fanoušci navštívit londýnský Somerset House a PJ Harvey s kapelou sledovat při práci jednosměrným sklem. Hudebnice sice žádné diváky na své straně skla neviděla, určitě je ale tušila, a proto skladby vyznívají tak energicky jako při živém provedení. Chcete-li se o tom přesvědčit i vy, 13. října v pražském Fóru Karlín budete mít příležitost.