Improvizace, noise, Ruinu a Cicinka

Ruinu je noise-improvizační trio z okruhu vydavatelství Klang-und-Krach. Jan Klamm a Patrik Pelikán používají kytaru, respektive saxofon způsobem, který je pro nástroje velmi ponižující: hrají na ně, jako by je neustále odhazovali. Pomocí diktafonů fragmentarizují vznikající zvukovou matérii, zatímco Ondřej Parus se svými údery snaží zakopat do země vše, co Klamm s Pelikánem rozloží, a když už se to dál nedá vydržet, všichni tři se začnou řídit heslem "nejrychlejší přežije". Existence kapely tak není závislá na souhře, nápadech nebo energii, ale spíš na tom, jestli je ještě co odhazovat, rozkládat, zakopávat a před čím utíkat. Od roku 2007 vydali řadu nahrávek a zúčastnili se několika hudebních kolaborací (Tom Smith, Martin Klapper, Rouilleux).

Za projektem Augiášův sonický chlév stojí trojice zvukových umělců z pražského livecodingového uskupení Kolektiv, v němž se sdružují elektroničtí hudebníci a tvůrci algoritmických vizuálů využívající jako uměleckou metodu živé psaní kódu. Jiří Rouš (aka Jrzn), Katarína Gatialová (aka Jano Doe) a Michal Cáb (aka Cabowitz) prozkoumávají praxi livecodingu na platformě analogových modulárních syntezátorů. Jiří Rouš hraje s Davidem Šmitmajerem ve skupině Inocenc a nedávno se k nim připojila i Katarína Gatialová, která mimoto působí jako nezávislá kurátorka a grafická designérka. Michal Cáb je známý jako audiovizuální a intermediální umělec, který se zaměřuje mj. na práci s aplikací Pure data. Cicinka je instrumentální projekt ve složení kytara a bicí, jehož cílem je rovnocenné partnerství obou nástrojů. Samotná hudební struktura je pak značně eklektická – rychle se prolínající pasáže vycházejí z jazzu, metalu a současné vážné hudby.