Italští Ronin jako soundtrack k westernu

Ronin hrají již více než patnáct let a hlavním polem jejich působnosti je filmová hudba. Za svou kariéru natočili přes 8 soundtracků a 7 řadových alb. Vloni jim vyšlo zatím to poslední pojmenované Adagio Furioso. Jejich hudba je extrémně cinematická, není divu, když se vyznávají z obdivu ke jménům jako je Ennio Morricone. Základ tvoří jazz, odkazy pak na míří na klasický westernový soundtrack či post žánry. Ano, takových kapel je mnoho, můžeme jmenovat The Killimanjaro Darkjazz Ensemble, kteří jsou však více elektroničtí, nebo Bohren & The Club Of Gore, kteří jsou ale více noir. Ronin jsou klidnější, atmosféričtější, možná lze i řici klasičtější. Nejde o žádný experiment pro experiment, ale skvěle odvedenou práci s atmosférou, dějem, vývojem skladeb a kouzlem okamžiku. Vše dosaženo klasickými nástroji, žádné přeefektování a elektrifikace se nekoná, prostě poctivé řemeslo.

Sousedi jsou neméně špatně zařaditelnou kapelou. Karla Žďárského známe z uhrančivých B4, Martina Peřinu z jazzem načichlých Akline. Spolu hrají minimalisticky - na kytaru, violoncello a sem tam nějaký ten efekt nebo loop - nežně, s ambientní vzdušností. Do snového základu vkládají nejednu žánrovou odbočku, narozdíl od svých jiných kapel však drží vše pevně v rukou a neimprovizují. Svou tvorbu zachytili na loni vydané desce Purpura Echo (Polí5), která byla výborně přijata napříč médii.

Pokud vám uteče koncert v Praze, nezoufejte. V Čechách v rámci své tour odehrají další čtyři koncerty. V pátek 6.2. v Třebíči, 7.2. v Táboře, 8.2. v Českých Budějovicích a 9.2. v Bílině.