Zprávy / Festivalové

Kdo je kdo na Colours: Vítězná růže, Jamie JazzCullum a dvě neznámé

Kdo je kdo na Colours: Vítězná růže, Jamie JazzCullum a dvě neznámé

redakce | Zprávy / Festivalové | 26.05.2013

Festival Colours of Ostrava představuje další várku kapel, jejichž záběr je o to roztodivnější, oč větší je jejich kvalita. Napříč žánry, napříč styly, skrz naskrz dobrou muzikou. To dokládají další tři jména: Sigur Rós, Jamie Cullum a The xx.

„Vytvořili zvukový vesmír, imaginární krajinu obydlenou pomíjivými touhami, neznámými barvami a hlubokými city,“ prohlásil o skupině David Harrington poté, co s Kronos Quartetem natočil dvě její skladby. Jmenují se v překladu Vítězná růže a patří k nejemotivnějším snivcům rockové scény. Jako málokdo přinutili své posluchače a média stát se abstraktními básníky vnitřně spjatými s přírodou a životem na Islandu. Rockové vulkány s klavírem, kytarami, elektronikou a smyčci se v ní závratně přepínají do takřka ambientně pastorální, dlouho doznívající éteričnosti. Průzračně melodickými skladbami neobvyklých délek pak jako míza stromem proudí naříkavě naléhavý falset Jónsiho, zpívající ve dvou většině planety nesrozumitelných jazycích – islandsky a vlastním hopelandic. Ačkoliv tím vším hudba čeří představivost, není v ní prý vůbec nic záhadného a nadpřirozeného, pro Sigur Rós jsou klíčem docela obyčejné každodenní momenty. „Když například držíte něčí ruku a zatočí se vám z toho hlava nebo můžete být s někým, koho milujete a cítíte vůni jeho vlasů. Žádné předstírání ani maska. Myslím, že hledáme čisté a čestné věci,“ řekl Jónsi.

Antikomerční Sigur Rós – hudební podstatou i názory – vstoupili nechtěně do širokého povědomí skrze film a televizi, jejich skladby zazněly v reklamách, mnoha trailerech a ze všeho nejvíc ji vytěžila televizní stanice BBC. Hudba Sigur Rós protéká filmovými plátny zlehka, což potvrzují jejich originální videoklipy, a ulehčilo to i práci režisérovi Vincentu Morissetovi a výtvarníkovi Karl Lemieuxovi, kteří o Sigur Rós natočili netradičně pojatý umělecký film Inni – záznam dvou londýnských koncertů doplněný archivními záběry. Obal alba Með suð í eyrum við spilum endalaust, na němž v roce 2008 členové kapely utíkají nazí přes dálnici, symbolizoval vysvléknutí Sigur Rós z přebujelosti. Panovaly názory, že se tím dávají všanc mainstreamu, když ale v roce 2012 vydali desku Valtari, pochyby odezněly: hymnické, téměř klasicistní, ztišené skladby s obrovským emotivním nábojem, evokují do údolí stékající lávu a vrací Sigur Rós do role největších impresionistických rockových titánů dnešní doby. A nabízející se otázku, do jaké míry bude majestátně těkavá hudba Sigur Rós souznít s industriálním prostředím Colours of Ostrava, dopředu zodpověděli švédský režisér Christian Larson s choreografem Sidi Larbi Cherkaouim, kteří v opuštěné železobetonové továrně nechali skladbu Varúð beze slov, jen prostřednictvím pohybu, ztvárnit dvěma australským tanečníkům.

S novým albem se vrací neodolatelně showmanský klavírista a zpěvák Jamie Cullum, který mnoha návštěvníkům Colours změnil názor na jazz a zároveň se jim postaral o vrcholný zážitek ročníku 2009. Vědí to miliony lidí, co si kupují Cullumova alba: vkusně a s vytříbenou lehkostí snoubí jazz s popmusic. „Nikdy jsem se nesnažil předstírat, že žijeme v padesátých letech. Žiji tady a teď. Mám rád Beyonce, Massive Attack, ale stejně tak Cheta Bakera nebo Franka Sinatru.“ Do jedné lajny dokáže srovnat svérázné verze skladeb Colea Portera, Kurta Ellinga, Counta Basieho, Jimi Hendrixe, Kanye Westa, Rihhany, Radiohead i White Stripes a vám nezbývá než zírat s otevřenou pusou. Publikum na svých albech nebo v areálech obřích festivalů netahá na uvařenou intelektuálskou nudli. Tak jako má klasická hudba svého popularizátora Nigela Kennedyho, jazz zase spontánního Jamieho Culluma, za pár týdnů čtyřiatřicátníka, co prodal víc desek než všichni britští jazzmani v historii dohromady, o nominacích na Grammy, Zlatý glóbus nebo Brit Awards nemluvě.

Skřítkovský renesanční jazzman Cullum přehrává klasické standardy a s klukovským šarmem a moderním přístupem z nich strhává nános dinosauřího věku a proměňuje v sexy zábavu. A než se všichni stačí vzpamatovat, zatáhne je do přítomnosti a přes originální pop-jazzové síto propasíruje skladby Burta Bacharacha, Joy Divison, Prince, Jeffa Buckleyho nebo Pharrella. Na podiu dává průchod odvázané show: skáče po klavíru, bubnuje na víko a tříská do kláves jako rock’n’rollový buřič Jerry Lee Lewis. Nemá žádný problém pustit se do hip hopu, rád využívá beatbox a ke klavíru staví buben se šlapákem a speciálními efekty. Prý není ani žádným Rachmaninovem, zpochybnit jeho vynikající hru a techniku si však dosud nikdo nedovolil. „Nejvíc mě inspiroval Herbie Hancock, můj první kontakt s jazzem. Pak jsem se do něho ponořil víc a propadl Milesu Davisovi, Theloniousovi Monkovi, Keithu Jarrettovi a Bradu Mehldauovi. Ti všichni mají zásluhu na tom, jak dnes hraji,“ tvrdí Cullum, vedle toho všestranný zpěvák s nakřáplým hlasem schopný zaswingovat a hned na to přejít do rockové polohy. „Cullumův zpěv má podobně rtuťovitou duši jako Bobby McFerrin,“ napsal po koncertě na Colours Petr Dorůžka.

Cullum dokáže zasvěceně psát o jazzu, o hudbě Davea Brubecka, zrecenzovat album Paula McCartneyho a vést s ním rozhovor ve svém pravidelném a úspěšném rádiovém pořadu o jazzu pro stanici BBC 2 – stejně tak s Charliem Watsem od Rolling Stones, Courtneym Pinem, Gregorym Porterem, Dianou Krall, Avishaiem Cohenem a desítkami dalších. Vítězství v Parliamentary Jazz Awards v sekci Jazz Broadcaster mu za rok 2012 nespadlo do klína náhodou. Navíc v těchto dnech vydává nové album Momentum, takže můžeme hovořit o ideálním načasování.

Snivé skladby The xx prý připomínají šeptem vyzpívané tajemství o lásce a nevyslovené touze nebo intimní zpověď v klidné bouři. „Hrají si na nádherné úrovni s prostorem a jednoduchostí, kdy ani jedna nota nebo slovo není mimo,“ řekl o nich avantgardní popový alchymista Matthew Dear, který remixoval jejich skladbu VCR. A v Guardian si myslí to samé: „Každá jejich nota je jasná a přesně tvarovaná jako diamant.“ Řeč je o kytaristce a zpěvačce Romy Madley Croft, baskytaristovi Oliverovi Simovi a bubeníkovi a programátorovi Jamiem xx. Na debutovém eponymním albu přišli v roce 2010 The xx (ještě v kvartetu s kytaristkou Bariou Qureshi) s hypnoticky a minimalisticky vystavěnými melodickými skladbami a nezvyklými milostnými texty, které okamžitě zarezonovaly na světové scéně. Ta jako by čekala na tak „měsíčně tichou“, introvertními náladami nasycenou hudbu, jasně se vymezující hlasité, překomplikované a na první signální mířící mainstreamové produkci. Možná proto se nejlepší britské a irské album roku 2010 velmi dlouho drželo v žebříčku nejprodávanějších nahrávek.

Vlna obdivu zanesla The xx na festivaly Glastonbury, Bonnaroo, Coachella, All Tomorrow's Parties nebo Primavera. Jejich skladby zazněly v reportáži stanice NBC ze zimních olympijských her, objevily se v mnoha reklamách, filmech, televizních seriálech a módní přehlídce Karla Lagerfelda. Jamie xx mezitím remixoval skladby Adele, Radiohead, do elektro podoby převedl pod novým názvem We’re New Here album I’m New Here od Gila Scotta-Herona a Jamieho beatů využila také Rihanna. V loňském roce vydali The xx druhé, opět výborné album Coexist a potvrdili pověst zvukově vyhraněných kompozitorů, což se odrazilo v jejich další nominaci na Brit Awards, nadšených recenzích a mnohatisícovém prodeji.

Info

Colours of Ostrava je multižánrový mezinárodní hudební festival každoročně pořádaný v Ostravě. Od loňského roku se koná v prostředí Dolních Vítkovic – bývalém areálu hutí, dolů a železáren. První ročník proběhl v roce 2002.

www.colours.cz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

ProtimluvFest zve na cestu

redakce 12.10.2019

Tématem letošního ročníku ProtimluvFestu bude cesta ve všech možných podobách.

Dalších 44 jmen pro ESNS 2020

redakce 11.10.2019

V čele druhé vlny jmen potvrzených pro Eurosonic Noorderslag jsou ukrajinská raperka Alyona Alyona a temné duo Skynd.

Tata Bojs na Metronome Festivalu probudí Křižíkovu fontánu

redakce 10.10.2019

Legendární Křižíkova fontána na Výstavišti se konečně dočká uplatnění odpovídajícího jejímu historickému i kulturnímu významu.

Konkurz kapel na Hradecký slunovrat 2020

redakce 10.10.2019

Welcome scéna objevuje začínající i déle působící zajímavé interprety napříč žánry, nabízí jim možnost vystoupení na renomovaném festivalu.

Možnosti zvuku: Sonic Territories

redakce 09.10.2019

Vídeňská městská část Seestadt zažije poslední říjnový víkend festival soundartu a experimentální elektroniky.

Signal Festival láká na doprovodný program

redakce 09.10.2019

Signal Festival si kromě téměř dvaceti instalací od českých a zahraničních autorů připravil i bohatý doprovodný program.

Mezipatra představují industry program

redakce 07.10.2019

Mezipatra poprvé představí program zaměřený na filmový průmysl. Přijede spolutvůrce seriálu Transparent a mnozí další.

Lunchmeat Moon 2019

redakce 30.09.2019

Místo abychom vypisovali úctyhodný seznam tuzemských i mezinárodních jmen, pojďme si některá z nich poslechnout. Selekci si vzala na starost Kateřina Cumin.

Jazz Goes to Town už za dva týdny

redakce 27.09.2019

Hudebníci ze čtyř kontinentů a dvaceti zemí světa. Tuzemské hvězdy i české premiéry zahraničních umělců. Jazz jde městem.

Mezipatra se hýbou v proudu změn

redakce 27.09.2019

Dvacátý ročník Queer festivalu Mezipatra se bude konat v Praze. Poté se přesouvá do Brna, následují i ozvěny v regionech.