Poťouchlý seriózní muž Shit & Shine i ukrutný medvídek Sturle Dagsland

Mech i láva, ukrutný medvídek Sturle Dagsland se vrací probouzet démony norského folklóru. Večer v Punctu otevře 3. února 2023 domácí améba Josefina Dusk. Nasrat a vyleštit: poťouchlý seriózní muž Shit & Shine čerpá z nekonečného rozbitého hrníčku opojných nápadů. Koncert proběhne v pražském klubu Punctum 22. února 2023, večer zahájí Opatův modul.

Rozkošná temnota? Elegické žalozpěvy? Skřítek, který dokáže dštít děs a hrůzu? Hudebník Sturle Dagsland je bez nadsázky zjevením, které možná vyrostlo z tradice temného norského folkloru, jeho tvorba je ale jinak příčí jakékoliv kategorizaci. Dagslandův eponymní debut z roku 2021 zacloumal představou o tom, co lze křesat z folkových tradic, zásadně pocuchal i představy o mantinelech temnoty – obzvlášť když coby support vyrazil na evropské turné finských psychedelických metalistů Oranssi Pazuzu.

Pro Dagslandovu vokální ekvilibristiku těžko hledat slova – jeho záběr je neuvěřitelný, stejně jako schopnost vydávat se do zákoutí, kde bychom ho opravdu nečekali. Zběsilost své hudby má ale pevně v rukou, její ujetost je kontrolovaná, Sturle Dagsland je chvíli nekonečně romantický, aby tuhle energii záhy překlopil v explozivní jízdu. Naživo vystupuje Sturle po boku svého bratra a spojení těchto dvou mužů se rovná síle orchestru.

Hudba, kterou skládá Craig Clouse pod jménem Shit & Shine, často působí, jako by někdo zhudebnil bizarní zprávy, jakými nás zásobuje stát Florida (případně Brno). Představte si kolíbavý tanec aligátorů, co omylem snědli balíček metamfetaminu, který ztratil šedesátiletý dealer v havajské košili a rozbitých žabkách. Tu kytarovější, tu ryze elektronické nahrávky Shit & Shine ale nevznikají pro legraci – a ani na Floridě. Craig Clouse je z Texasu; teď podruhé přijede do Prahy představit své pokroucené a nekonečně zábavné rytmy.

Clouse je mimořádně plodný hudebník. Jeho desky stihly zaštítit labely od Editions Mego přes Rocket Recordings po Riot Season, jeho tvorbu lze ale stále přijímat s dychtivostí. Mimo jiné proto, že není jasné, kam se příště vrtne. Někdy volí psychedeličtější polohy (vzpomeňme na opojný split s britskými Gnod), jindy se vydává na méně přístupné stezky elektronické avantgardy (deska 54 Synth-Brass, 38 Metal Guitar, 65 Cathedral). Ovšem nejvíce mu sluší poloha, kterou variuje nejčastěji – totiž když se pustí do podvratné elektroniky s patinou.