Premiéra: Karolina Beranova – Ferryman

Oheň, něha a sebejistota – pražská písničkářka Karolina Beranova ve svých písních probouzí silné emoce. Spolu s kapelou vás vezme na indierockou jízdu plnou výrazných vokálů a upřímných textů. „Stále objevuji znění, které mě baví, a myslím, že to nikdy nepřestane. Poslední dobou překypuju zvědavostí,“ dodává Karolina. Exkluzivní premiéra nového klipu, včetně krátkého rozhovoru.

Písnička je o poznání tvrdší a zvukově ostřejší než to, co jsi dělala doposud. Vývoj? Přetlak, který máš v sobě už delší dobu? Správná doba na tuhle písničku?
Za poslední rok jsem přišla na to, že je tu spousta žánrů, které mě baví, do kterých se dokážu plně vcítit a prožít je. Ale kytarové písně, s jasným hlasem a inspirací devadesátkového rocku a grunge, jsou pro mě zvukem, ve kterém se mi nejlépe tvoří a roste. Prošla jsem obdobím, kdy jsem poslouchala především kapely a producenty jako Bar Italia, Forma Norte, Dean Blunt a untitled (halo), kteří mě v psaní a skládání hodně ovlivnili. Přes léto jsem ale poslouchala brazilský funk, nejrůznější jemné alternativní indie i house. A tak těsně před vydáním nové písničky jsem byla úplně v jiné náladě. V pátek 13. září se ale zatáhlo a pršelo celý den. Byl to perfektní úvod do nového zvuku sezóny.

Překvapit může i mastering Dominika Gajarského, kterého mají posluchači zafixovaného s vlastními subtilnějšími věcmi, i když o jeho rozhledu pozornější fanoušek nemá zkreslené představy. Proč Dominik?
Dominika jsem oslovila, protože jsem věděla, že je to někdo, kdo rozumí muzice a stylu, kterým se vydávám. Poznala jsem ho jako tvůrce současného umění a spolupracovala jsem s ním hudebně. V umění a životě mám ráda renesanci a jsem vděčná, že se obklopuju lidmi, kteří to mají podobně.

Do klipu jsi zakomponovala své režisérské a vizuální dovednosti, pověz nám o nich něco?
Dalo by se říct, že ke všemu v životě přistupuju vizuálně. Hudba a film jdou pro mě ruku v ruce. Tento rok dokončuju FaVU a vracím se k filmu. Je to krásný cyklus. Díky filmové hudbě jsem se dostala ke skládání písní a přes režii vlastních videoklipů jsem se dostala k režii filmové. Každá má píseň vychází se silným vizuálem, protože je součástí už od samotného skládání.

O čem je klip, jak vznikal?
Především o kapele, která spolu hraje na betonovém plácku, o mně jako vypravěčce u fialového pozadí a na holandské pláži, ze které přes řeku pluju jedině přívozem, ostatně jako název písně, převozník. Celkově mi šlo především o představení kapely a nového zvuku.

Rok hraješ s kapelou, jaký to byl rok? Nemusím slyšet odpověď, jak se máte rádi a co všechno ti to dalo, o tom jistě není pochyb. Celkově to musí být velký posun, jak hudební, tak co se týče společného fungování, kapela je něco úplně jiného než sólový umělec. Anebo se to zas tak neliší, vždycky jako umělec spolupracuješ?
Posun to je především v pocitu na stagi, energie je mnohem větší, silnější, jistější. Je důležité táhnout za jeden provaz. V některých hudebních preferencích se rozcházíme, ale myslím si, že to dělá naší muziku petřestřejší, živější, žánrovější. To mě moc baví. Písně jsme dříve vždycky vyjamovali, teď jsme přešli na to, že písničce dáme s basákem Samuelem Kubou formu v abletonu a pak ji vrstvíme. To pak předvedeme zbytku kapely a děláme dál. Je to komplikovanější proces, ale stojí za to.