Večírek outsiderů v Liberálu: Jon Collin a Daniel Meier

Kytara v posledním půlstoletí naprosto dominuje naší (západní a populární) hudbě. Až se zdá, že se vzhledem k boomu popkultury a technologií její výrazové prostředky vyčerpaly, že všechny možnosti byly vytěženy příliš důkladně a zvuk průkopnického nástroje je v nových a nových iteracích fakticky vykastrován. Cest, kterými se kytara dostává z (převážně) rockového nánosu, je samozřejmě více, britský hráč Jon Collin si však vybral jeden z nejméně prozkoumaných a zároveň nejosobitějších směrů vágně popisovaný jako outsiderství nebo leftfield. Nejbližším styčným bodem může být abstraktní expresionismus v blues Lorena Connorse, paralely se dají nalézt také s pozdějšími nahrávkami otce amerického primitivismu Johna Faheyho i outsiderským guru Jandekem.

Podobně jako u výše zmíněných kapacit je snad největší devízou Collinovy hry naprostá opravdovost. Skřípáním kytary prosvítá ticho, zvuky dostávají prostor se rozvinout a rozeznít v prostoru. Chtělo by se říci, že jde o křehkou, melancholickou hudbu, to však až ve druhém plánu, bezesporu je také syrová a houževnatá. Jon Collin dokáže být zároveň cizí a zcela přirozený, nepovědomé barvy a melodie totiž vycházejí výhradně z onoho k uzoufání známého nástroje.

Collinova poctivost se neomezuje jen na hudbu. Celkově vzato by tentokrát mělo jít o přehlídku těch nejlepších zásad hlubokého undergroundu, který se netrápí propagací, spory, „úspěchem“, ale pouze se snaží co nejlépe být sám sebou. Snad se tedy bude možné probrat limitovanými edicemi kazet v dřevěných schránkách z Collinova labelu Winebox Press, které ještě nezmizely, a užít si ve sklepě Liberálu odpovídající zemitou atmosféru.

Klasicky vzdělaný houslista Daniel Meier už spoustu let zkoumá možnosti svého nástroje, v čemž mu pomáhají všemožné fyzické preparace, ale kromě zesílení většinou nepoužívá žádnou elektrickou nadstavbu a to ani všudypřítomný looping. Jeho improvizace překračují hranice od amorfního noisu přes frenetické kvazi-rágy a minimalistické repetice až po ztišená zvuková pátrání. Hrál tu například s Paulem Metzgerem nebo Camem Deasem. A kombinace s Jonem Collinem nám přijde opět jako ideální.