Vítězové 23. Ji.hlavy: Sólo i Jeskyně

Třiadvacátá Ji.hlava zná své vítěze. Nejlepším českým dokumentem je Sólo francouzského režiséra Artemia Benkiho, cenu za nejvýraznější světový dokument si odnesla Fonja. V sekci Mezi moři ocenila porota rumunský snímek Učit, nejlepším debutem je belgická Afázie. Cenu za přínos světové kinematografii získal kazachstánský režisér Sergej Dvorcevoj, který je také autorem letošní ji.hlavské znělky. Festivalovou cenu třiadvacátého ročníku Ji.hlavy navrhl čínský umělec a aktivista Aj Wej-wej.

V soutěžních sekcích třiadvacáté Ji.hlavy se setkalo sto dvacet sedm filmů. Česká radost letos čítala rekordních jedenadvacet dokumentů. Sekce se otevřela i těm českým filmům, jejichž režisérem není český tvůrce. „I díky této změně představila letošní Ji.hlava snad nejpestřejší nabídku výrazných českých dokumentů uvedených ve světové či české premiéře,“ říká Marek Hovorka. Nejlepším z nich je podle poroty Sólo francouzského režiséra Artemia Benkiho. „Oceňujeme lehkost, nenásilnost a soustředěnost, s jakou autor zobrazil silný lidský příběh trpícího člověka a dostal se do jeho maximální možné blízkosti bez rušivých formálních efektů a patosu,“ zní zdůvodnění poroty, ve které zasedl například loňský vítěz České radosti Karel Žalud nebo slovenská spisovatelka Monika Kompaníková.

Zvláštní uznání pak porota udělila Ztracenému břehu filmaře Jiřího Zykmunda. „Nenápadný pohled do života outsiderů upínajících se k minulosti a k místu, které navzdory dramatickým proměnám zůstává jejich domovem. Film umírněně ohledává základní otázky lidského bytí v krajině obrácené naruby. Je metaforou světa, který se rozpadá a my mu přestáváme rozumět,“ uvedli porotci. Cenu studentské poroty si pak odnesl irský dokumentarista Kris Kelly za snímek Králové Šumavy. „Film objektivně řeší otázku hrdinství v době relativně nedávné, významně se týkající mladých lidí. Mínění o činech hlavního hrdiny je pokřiveno soudobou ideologií a vnímáno obecně negativně. Dokument konstatuje tuto skutečnost a následně nabízí názory obou stran, které jsou řešeny ve stejné míře, dokument tak plní svou primární funkci, a to objektivní svědectví. Tím tvoří skvělý učební podklad. Umělecká i informační hodnota stojí ve stejné výšině kvality. Realisticky pojatou animací, jež je výtvarně velmi zdařilá, zobrazuje vzpomínky již nezachytitelné a obrazová složka filmu vciťuje do atmosféry tehdejší doby,“ uvedli studenti.

Ti udělili také zvláštní uznání filmu Apparatgeist režisérky Marie-Magdaleny Kochové. „V seznamu filmů má odlišnou pozici několik drobnějších dokumentů, které spojuje přinejmenším krátká stopáž a nízký věk tvůrců. Tyto filmy by měly být hodnoceny jinak než větší formáty a zaslouží si i zvláštní cenu. Z nich nás nejvíce oslovil jedenáctiminutový Apparatgeist, který má potenciál vyvolat různorodé reakce. Trefně stylizované provedení umocňuje příběhy ze smartphonů, jejichž individualita a zdánlivá nesouvislost skvěle zobrazují téma šíření obsahu informací. Téma vyžaduje nutné zaujetí určitého postoje, o což však režisérce ani nešlo. Její uvolněný komentář k filmu po projekci si nás získal viditelnou ukázkou čerstvého talentu,“ hodnotí studenti.

fotogalerie z letošního ročníku najdete tady a zde