apx | Články / Reporty | 21.08.2012
Letní koncerty na strahovské Sedmičce svou sporost obvykle vynahrazují intenzitou, zvláště když jde o tak ostře sledovanou kapelu jako Baroness, která by si za normálních okolností mohla dovolit klub pro několik stovek. Ať už byl dojem z pátku 3. srpna jakýkoliv, dá se s jistotou říct, že nic podobného už zádný fanoušek neuvidí. Smutnou ironií této skutečnosti je fakt, že kapela dva týdny po pražském koncertě bourala v Anglii. Přežili to všichni; členové mají polámané ruce a nohy a obratle a než se vdají, tak se jim to s velkou pravděpodobností zahojí, v kritickém stavu ale zůstal ridič. Zbytek turné byl pochopitelně zrušen. Sledujte www.baronessmusic.com. "Thank you for all the support during this extremely difficult time."
Odvážně na veselejší notu: koncert Baroness byl, tak trochu podle očekávání, peklo - ve všech pozitivních smyslech tohoto zprofanovaného slova. Kdo přišel jen o trochu později, musel se do prvních řad dostat lokty nebo nafejkovat těhotenství: loajálnost fanoušků je v malých prostorách 007 navzdory věrné kopii subtropického klimatu neúprosná. Což pochopitelně nebránilo pokusům o stagediving už od otvíráku A Horse Called Golgotha. Víte, co jsou "plazivky"? Jeskyně o šířce několika, ani ne desítek centimetrů - sotva tolik, abyste tam nacpali hrudník a pomalými pohyby pat se dostávali želvím tempem dopředu. Prostor mezi stropem Sedmičky a lesem rukou fanoušků vypadal jako plazivka. Některé koncerty jsou adrenalinovým sportem, to mi nikdo nevymluví.
Klub byl narvaný po okraj, protože Červené a Modré album jsou takřka legendární a novinka Yellow & Green, bez ohledu na zlé jazyky, přirozeným a přirozeně kvalitním krokem vpřed, nejen proto, že ji produkoval John Congleton. Celému světu by Baroness prokázali velkou laskavost, kdyby mohli na stadionech nahradit Metalliku, ale na to jsou trůny metalových králů zbytečně, pardon my french, zaprděné. A přestože mám v ranku metalu s lidskou tváří jiné favority (Torche! Torche na hrad!), nikomu bych masový úspěch a všechno, co s tím souvisí (kurvy, chlast, chlebíčky) nepřála víc než kucim ze Savannah, t.č. v britském špitále.
Na Sedmičce se zatápělo: optikou fanouška jeli Baroness tzv. dokonalý setlist. Dostatečně pokryli povinnou novinku, zhustili hitovkama z Blue Album (včetně The Sweetest Curse nebo Jake Leg v přídavku) a k druhému a třetímu orgasmu pak stačily Isak na první a Grad na druhý závěr. I kdyby koncert nedosáhl do Top 10, čemuž vhledem ke své nesleposti nevěřím, vyhrává diplom za nejvíc fan-friendly sestavu. Fan-friendly byla i atmosféra, trochu míň pak ceny triček, které jste si na konci stejně museli koupit, pakliže prozřetelně nenosíte hadry na převlečení. Kuře, zvukař a mj. kytarista Vitacitu, sice nastavené hladinky z profesionálního hlediska nepochválil, leč ani od baru se nedala vznést jediná stížnost. A divila bych se, kdyby tomu bylo v jiných částech Strahova jinak.
"Sedmička jak vyšitá, lidí jak sraček, atmoška hustší než mlha v Rákosníkovi, krutónská akce!" Některé koncerty vpravdě nepotřebují zbytečně okecávat. Pozdravujeme Baroness a vzkazujeme, že je milujeme i se zlomenými kostmi!
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...