Články / Reporty

O čem se chudáku Fjodoru Michajloviči ani nesnilo

O čem se chudáku Fjodoru Michajloviči ani nesnilo

apx | Články / Reporty | 21.08.2012

Letní koncerty na strahovské Sedmičce svou sporost obvykle vynahrazují intenzitou, zvláště když jde o tak ostře sledovanou kapelu jako Baroness, která by si za normálních okolností mohla dovolit klub pro několik stovek. Ať už byl dojem z pátku 3. srpna jakýkoliv, dá se s jistotou říct, že nic podobného už zádný fanoušek neuvidí. Smutnou ironií této skutečnosti je fakt, že kapela dva týdny po pražském koncertě bourala v Anglii. Přežili to všichni; členové mají polámané ruce a nohy a obratle a než se vdají, tak se jim to s velkou pravděpodobností zahojí, v kritickém stavu ale zůstal ridič. Zbytek turné byl pochopitelně zrušen. Sledujte www.baronessmusic.com. "Thank you for all the support during this extremely difficult time."

Odvážně na veselejší notu: koncert Baroness byl, tak trochu podle očekávání, peklo - ve všech pozitivních smyslech tohoto zprofanovaného slova. Kdo přišel jen o trochu později, musel se do prvních řad dostat lokty nebo nafejkovat těhotenství: loajálnost fanoušků je v malých prostorách 007 navzdory věrné kopii subtropického klimatu neúprosná. Což pochopitelně nebránilo pokusům o stagediving už od otvíráku A Horse Called Golgotha. Víte, co jsou "plazivky"? Jeskyně o šířce několika, ani ne desítek centimetrů - sotva tolik, abyste tam nacpali hrudník a pomalými pohyby pat se dostávali želvím tempem dopředu. Prostor mezi stropem Sedmičky a lesem rukou fanoušků vypadal jako plazivka. Některé koncerty jsou adrenalinovým sportem, to mi nikdo nevymluví.

Klub byl narvaný po okraj, protože Červené a Modré album jsou takřka legendární a novinka Yellow & Green, bez ohledu na zlé jazyky, přirozeným a přirozeně kvalitním krokem vpřed, nejen proto, že ji produkoval John Congleton. Celému světu by Baroness prokázali velkou laskavost, kdyby mohli na stadionech nahradit Metalliku, ale na to jsou trůny metalových králů zbytečně, pardon my french, zaprděné. A přestože mám v ranku metalu s lidskou tváří jiné favority (Torche! Torche na hrad!), nikomu bych masový úspěch a všechno, co s tím souvisí (kurvy, chlast, chlebíčky) nepřála víc než kucim ze Savannah, t.č. v britském špitále.

Na Sedmičce se zatápělo: optikou fanouška jeli Baroness tzv. dokonalý setlist. Dostatečně pokryli povinnou novinku, zhustili hitovkama z Blue Album (včetně The Sweetest Curse nebo Jake Leg v přídavku) a k druhému a třetímu orgasmu pak stačily Isak na první a Grad na druhý závěr. I kdyby koncert nedosáhl do Top 10, čemuž vhledem ke své nesleposti nevěřím, vyhrává diplom za nejvíc fan-friendly sestavu. Fan-friendly byla i atmosféra, trochu míň pak ceny triček, které jste si na konci stejně museli koupit, pakliže prozřetelně nenosíte hadry na převlečení. Kuře, zvukař a mj. kytarista Vitacitu, sice nastavené hladinky z profesionálního hlediska nepochválil, leč ani od baru se nedala vznést jediná stížnost. A divila bych se, kdyby tomu bylo v jiných částech Strahova jinak.

"Sedmička jak vyšitá, lidí jak sraček, atmoška hustší než mlha v Rákosníkovi, krutónská akce!" Některé koncerty vpravdě nepotřebují zbytečně okecávat. Pozdravujeme Baroness a vzkazujeme, že je milujeme i se zlomenými kostmi!

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.