Články / Reporty

O čem stojí za to zpívat (The Lumineers)

O čem stojí za to zpívat (The Lumineers)

Anna Valentová | Články / Reporty | 12.11.2019

Promarněné životy, zklamané naděje, první lásky a radostná shledání – témata, která rezonují v hudbě The Lumineers. Americká folkrocková skupina proslavená jemnými melodiemi a neotřelými aranžmá se v Praze představila už podruhé. V rámci svého žánru má status světových hvězd, koncert ve Foru Karlín byl předem vyprodaný.

Velká část návštěvníků znala i kapelu Mighty Oaks, kterou si hvězdy přizvaly jako předskokany na evropskou část svého turné. Jejich asi největší, melancholický hit All Things Go si se zpěvákem Ianem Hooperem zazpívala téměř celá hala. Když Mighty Oaks opouštěli stage, v sále už nebylo k hnutí a vzduch se takřka tetelil očekáváním.

The Lumineers se objevili ve chvíli, kdy napětí dosáhlo vrcholu. Velkou část pódia si pro sebe „ukradl“ zpěvák a frontman Wesley Schultz. Vysoký a v tmavém obleku vládl večeru svým lehce zastřeným, teskným hlasem, který se chvěl emocemi. Ostatní členové kapely mu přirozeně ponechávali prostor, občas na sebe strhával pozornost kytarista a doprovodný vokalista Byron Isaacs.

Skupina představila skladby z nejnovějšího alba III (vyšlo 13. září) i své největší hity jako Gloria nebo Cleopatra. Nejdříve zazněla Sleep on the Floor a uvedla celou pečlivě a do detailů promyšlenou show. Podle atmosféry jednotlivých písní se měnilo barevné osvětlení od netypických modrozelených tónů až po agresivně červenou. Za stage se tyčila projekční plátna ve tvaru trojúhelníků a běžely na nich videoklipy a další přiléhavé motivy.

fotogalerii z koncertu zhlédněte tady

Z novinek zazněly mimo jiné Life in the City, Leader of the Landslide, Jimmy Sparks nebo My Cell. Schultz (ani nikdo jiný) neztrácel čas promluvami k publiku, pouze krátce objasnil pozadí vzniku některých písní (Dead Sea, Charlie Boy nebo Leader of the Landslide), kdy přiznal inspiraci osudem vlastních rodinných příslušníků a dodal, že „tyhle věci jsou těžké, ale stojí za to o nich zpívat“. Dojem udělal tím, když zcela nečekaně – aniž přestal zpívat – slezl z pódia a vmísil se na pár okamžiků mezi fanoušky. Ti se tlačili kolem něj, dotýkali se jeho zvednuté dlaně, a jakmile se otočil zpátky, vzorně mu udělali uličku. Když na závěrečnou This Must Be the Place nastoupili na pódium Mighty Oaks, propuklo nadšení. Pak přišel ještě přídavek o čtyřech položkách a definitivní konec se songem Hey, Get Up.

The Lumineers předvedli show adekvátní svému jménu, přesto celému večeru chyběl nějaký skutečně výjimečný moment. I v okamžiku, kdy stál Wesley Schultz uprostřed davu, stále kolem něj byla jakási neviditelná bublina, prostor, do něhož ostatní nepustil – a to samé platilo i pro ostatní členy skupiny. Zážitek by možná byl intenzivnější, kdyby se koncert odehrával v menším, intimnějším sále. Ten by hudebnímu poselství The Lumineers sedl lépe.

Info

The Lumineers (us) + Mighty Oaks (us/it/uk)
10. 11. 2019 Forum Karlín, Praha

foto © Lenka Janíčková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.