Veronika Miksová | Články / Reporty | 15.08.2012
Rozmlsaná z industriální Ostravy brousím programy pražských klubů jak hladový vlk. Je to tam – načatá hlasem transexuálního anděla Antony Hegartyho skáču těmhle kňourajícím Američankám žijícím v Paříži na lep (o jejich spolupráci netřeba vyprávět, nejnověji singl Tearz for Animals z aktuálního EP We Are on Fire). Narychlo kupuji poslední z lístků do Archy.
Hudbu freakfolkařek Cocorosie nevydržíte poslouchat moc často, natož intenzivně. Nic proti Biančině (Coco) „roztomile“ infantilnímu kňourání a opernímu hlasu její sestry Sierry (Rosie), ale čeho je moc. Pro milovníky magického realismu a hudebních krajností, mezi něž se počítám, však přesto kouzlo mají. Jsem zvědavá, jak to bude vypadat a znít naživo.
Před Archou fronta jak na banány. Konečně vevnitř. Vystojím frontu na letní verzi oblíbeného drinku a předstírám, že jsem vůbec nepoznala nejmenovanou módní návrhářku a její chichotající se kamarádky řešící kožené děrované pásky... uff. Chci opravdu dělat do módy? Úvodní pohádku K Hole nestíhám, od baru se zdá, že zvuk je ucházející. I přes své tři dioptrie hned chápu přítomnost módní suity: okostýmování Cocorosie a indické party Rajasthan Roots je víc než inspirativní. Pro vaši informaci, We Are On Fire - takže variace na hasičské uniformy, napajcované ksichtíky skoro jako Joker z Temného rytíře, hodně flitrů. Indové „tradičně“, jak si je představujete, včetně turbanů a cingrlátek ladné tanečnice. I když mi připadá, že to kořenění orientem a beatboxem se hudebním světem šíří jak kdysi mor, tenhle večer to nějak nevadí. To bude asi tím horkem.
Pláčeme pro zvířata pod černou duhou a stěny Archy se hroutí pod Sieřiným operním vokálem, až naskakuje husina. Iritující hračičkaření z desek se nekoná. Vydechnutí při setu Rajasthan Roots. Za dveřmi už ale číhá vlkodlak a všem hoří nejen tváře. Zpomalené projekce zahlíněných tanečníků na pozadí vyvolají dejavu – Woodkid – globalizace je děvka. Ještě si zatančíme s krásnými chlapci na kouřem zahalené japonské Afterlife Party a jde se do peřin. Hezký začátek dovolené, nevím jak pro vás. A vrchol? Jednoznačně dokonale provedená freak verze Měsíčku na nebi hlubokém z Dvořákovy Rusalky, kterou má na svědomí Sierra v krajkovém negližé. Skoro lituji, že nejsem lesbička. Po ZAZ v Ostravě nejlepší letošní pokus o spojení s publikem, který navíc vyšel.
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.