Články / Reporty

Obejmi svého fanouška

Obejmi svého fanouška

Fomas | Články / Reporty | 08.10.2012

O Jarboe jsem toho nevěděl mnoho, což je celkem pochopitelné, nejsem totiž ani velkým fanouškem Swans, ve kterých dlouhá léta působila. V poctivém dekadentním období, kdy všechno bylo černější než Batmanovy trencle, jsem se k nim nedostal včas, takže není divu – ovšem ne že bych litoval, že jsem teď tak v pohodě. Dokážu si užít spoustu neveselé hudby, Swans prominou.

Ale když dostanete nabídku, která se neodmítá, zařídíte se. Jarboe u nás vystoupila v krátké době potřetí. Nejdříve to bylo před třemi lety na Chmelnici s deskou Makahali a pak o rok později tamtéž s americkou blackmetalovou skupinou Nachtmystium a další deskou Alchemic. Nyní k nám zamířila s novinkou Indemnity.

Jarboe ovládá nejrůznější polohy. Tajemné písně pouze s pianem a řezavými varhanami, ale taky zvuková zátiší se sraženou srnkou, šroťákovým orchestrem a lisem, ve kterém uvízlo auto plné dětí. Temnota. Gotika, psychedelie, noise, industrial, soundtrack z Hellraisera…? Při pouti údolím smrti narazíte i na křehké komorní skladby, které dávají naplno vyniknout jejímu rozsahu. Naživo tak můžete očekávat cokoliv.

Scéna v Chapeau Rouge přesně splňovala požadavky fotografovy noční můry a spojila dohromady černý i rudý mor – šero a k tomu červené světlo. Čekalo nás komorní vystoupení jen s mladou americkou pianistkou a vokalistkou Renee Valentine Nelson, která s Jarboe jede celé evropské turné. Ta v půl deváté tajemně vplula na scénu za doprovodu barokní hudby a plynule navázala první písní. V podobně příjemném duchu bych si nechal líbit celý koncert, i když od této dvojice těžko očekávat standardní odpočinek pro unavenou duši.

Po posledním, překvapivě brutálním úderu do piana, kdy jsem se ohlédl, jestli neodlétla klávesa, se objevila i královna Jarboe. Mnohem starší než na fotkách, ale stále silně charismatická. S vlasy do obličeje a zavřenýma očima, které otevírala jen zřídka, aby se podívala kamsi nahoru, tam, kam viděla jen ona..., nás topila v tmavých vodách svých písní. Žádné raněné srnky, žádný šepot mrtvých dětí, jen krystalicky čistý hlas a piano. Poloha, která Jarboe ovládá nejlépe.

A pak to přišlo: při jedné mezihře začala procházet davem a objímat fanoušky. To se jen tak nevidí. Na pódium si leze osahat svého idola kdekdo, ale aby si idol šel sáhnout na fanouška? Dojem absolutní upřímnosti byl tak silný, že vás ani na chvíli nenapadlo, že by mohlo jít o pózu. Tím spíš, že Jarboe toho mezi písněmi moc nenamluvila. (Neprovedli jí v těch Swans něco?) Někdy na začátku prohodila jméno spoluhráčky a pak už jen „thank you“ zhruba v půlce koncertu. Čtyři slova?

Repertoár se skládal z tvorby Swans, z její spolupráce s Girou na projektu World of Skin a z aktuálního alba Indemnity. Bylo zajímavé slyšet některé notoricky známé písně v jiných aranžmá, které ovšem neubíraly nic na jejich původní síle a naléhavosti. Po necelé hodině obě dámy pódium překvapivě a beze slova opustily a nechtěly se vrátit ani po několikaminutovém vytleskávání. Světlo se nerozsvěcelo, barokní hudba pořád hrála, to přece ještě nemůže být konec, navíc bez přídavku... Lidi začali pomalu odcházet. „Starej jí nepustil,“ komentoval to chlápek přede mnou.

Vždyť to je určitě přestávka, přijdete všichni o druhou půlku, říkal jsem si a šel na toalety. Tam mě překvapil Bohuslav Sobotka z televizní obrazovky umístěné v korytu na močení. Byl jsem z koncertu naplněn takovým vnitřním mírem, že jsem ho ušetřil a poslal mu to jen pro výstrahu těsně vedle hlavy.

Kdybych ale věděl, že až se vrátím zpět do sálu, uvidím bedňáky balit scénu, schytal by to naplno.

Info

report Jarboe (usa)
5. 10. 2012, Chapeau Rouge, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Z predátora obětí. A naopak (Panthera, 420PEOPLE)

redakce 11.09.2019

Pět šelem v kleci pomalu krouží a soustředěně, hladově vyhlíží. Přichází Panthera...

Netančilo se: HTRK

redakce 09.09.2019

Začalo to drtivým duněním pomalých basů. Kytara jen probleskovala, zpěv se blížil spodní hranici slyšitelnosti. Tak HTRK znít neměli...

Neobyčejně obyčejná Courtney Barnett

redakce 07.09.2019

Sebeironická vypravěčka i zuřivá punkerka. Ultrasympatická bytost, s níž byste moc rádi strávili noc. A spíš než co jiného tím mám na mysli...

Ty už odcházíš? (Courtney Barnett)

redakce 07.09.2019

To není její věta, neodpustila jsem si říct nahlas. Patří snad Carrie Fischer a mně se příčí, když je cizí věta tou nejzajímavější částí textu...

V tempu. Ariana Grande

redakce 06.09.2019

Průhledná ledvinka za osm dolarů, se stejnou cenovkou průhledná taška i kabelka. Nad nabídkou oficiálního webshopu s merchandise Ariany Grande se nelze než pousmát.

Ve spleti harfy, na pláni cella: Mary Lattimore, Julia Kent

redakce 06.09.2019

Svým oblíbeným vtipem uváděla americká harfenistka Mary Lattimore kompozici nazvanou The Warm Shoulder, prý romantickou.

Jiná opera, jiné zvuky: Ostravské dny 2019

redakce 02.09.2019

Když Morton Feldman oslovil Samuela Becketta s žádostí o libreto, oba se okamžitě shodli na tom, že operu nesnáší. Úměrně tomu v Neither absentuje většina jejích specifik, například děj.

Magická krajina blikající žárovky (Aluk Todolo)

redakce 30.08.2019

Aluk Todolo aneb jak z mála vydolovat hodně. Platí to o jejich hudbě, platí to i o vizuální stránce koncertu. A sklepní ráj Underdogs' tomu dal ideální prostor.

Tohle není jen další písničkář (Hozier)

redakce 29.08.2019

Když zazní rozvážná Talk z letošní desky, v duchu si říkám „To je ono! Právě za to ho mám ráda – za ty temné polohy, z nichž mrazí v zádech“.

Acidová bouře The Warlocks

redakce 29.08.2019

Už během prvních tónů písně Disfigured Figure z nového alba Mean Machine Music bylo zřejmé, že nepřivezli žádný hippie oceánský zefír z minulých let...