Fomas | Články / Reporty | 08.10.2012
O Jarboe jsem toho nevěděl mnoho, což je celkem pochopitelné, nejsem totiž ani velkým fanouškem Swans, ve kterých dlouhá léta působila. V poctivém dekadentním období, kdy všechno bylo černější než Batmanovy trencle, jsem se k nim nedostal včas, takže není divu – ovšem ne že bych litoval, že jsem teď tak v pohodě. Dokážu si užít spoustu neveselé hudby, Swans prominou.
Ale když dostanete nabídku, která se neodmítá, zařídíte se. Jarboe u nás vystoupila v krátké době potřetí. Nejdříve to bylo před třemi lety na Chmelnici s deskou Makahali a pak o rok později tamtéž s americkou blackmetalovou skupinou Nachtmystium a další deskou Alchemic. Nyní k nám zamířila s novinkou Indemnity.
Jarboe ovládá nejrůznější polohy. Tajemné písně pouze s pianem a řezavými varhanami, ale taky zvuková zátiší se sraženou srnkou, šroťákovým orchestrem a lisem, ve kterém uvízlo auto plné dětí. Temnota. Gotika, psychedelie, noise, industrial, soundtrack z Hellraisera…? Při pouti údolím smrti narazíte i na křehké komorní skladby, které dávají naplno vyniknout jejímu rozsahu. Naživo tak můžete očekávat cokoliv.
Scéna v Chapeau Rouge přesně splňovala požadavky fotografovy noční můry a spojila dohromady černý i rudý mor – šero a k tomu červené světlo. Čekalo nás komorní vystoupení jen s mladou americkou pianistkou a vokalistkou Renee Valentine Nelson, která s Jarboe jede celé evropské turné. Ta v půl deváté tajemně vplula na scénu za doprovodu barokní hudby a plynule navázala první písní. V podobně příjemném duchu bych si nechal líbit celý koncert, i když od této dvojice těžko očekávat standardní odpočinek pro unavenou duši.
Po posledním, překvapivě brutálním úderu do piana, kdy jsem se ohlédl, jestli neodlétla klávesa, se objevila i královna Jarboe. Mnohem starší než na fotkách, ale stále silně charismatická. S vlasy do obličeje a zavřenýma očima, které otevírala jen zřídka, aby se podívala kamsi nahoru, tam, kam viděla jen ona..., nás topila v tmavých vodách svých písní. Žádné raněné srnky, žádný šepot mrtvých dětí, jen krystalicky čistý hlas a piano. Poloha, která Jarboe ovládá nejlépe.
A pak to přišlo: při jedné mezihře začala procházet davem a objímat fanoušky. To se jen tak nevidí. Na pódium si leze osahat svého idola kdekdo, ale aby si idol šel sáhnout na fanouška? Dojem absolutní upřímnosti byl tak silný, že vás ani na chvíli nenapadlo, že by mohlo jít o pózu. Tím spíš, že Jarboe toho mezi písněmi moc nenamluvila. (Neprovedli jí v těch Swans něco?) Někdy na začátku prohodila jméno spoluhráčky a pak už jen „thank you“ zhruba v půlce koncertu. Čtyři slova?
Repertoár se skládal z tvorby Swans, z její spolupráce s Girou na projektu World of Skin a z aktuálního alba Indemnity. Bylo zajímavé slyšet některé notoricky známé písně v jiných aranžmá, které ovšem neubíraly nic na jejich původní síle a naléhavosti. Po necelé hodině obě dámy pódium překvapivě a beze slova opustily a nechtěly se vrátit ani po několikaminutovém vytleskávání. Světlo se nerozsvěcelo, barokní hudba pořád hrála, to přece ještě nemůže být konec, navíc bez přídavku... Lidi začali pomalu odcházet. „Starej jí nepustil,“ komentoval to chlápek přede mnou.
Vždyť to je určitě přestávka, přijdete všichni o druhou půlku, říkal jsem si a šel na toalety. Tam mě překvapil Bohuslav Sobotka z televizní obrazovky umístěné v korytu na močení. Byl jsem z koncertu naplněn takovým vnitřním mírem, že jsem ho ušetřil a poslal mu to jen pro výstrahu těsně vedle hlavy.
Kdybych ale věděl, že až se vrátím zpět do sálu, uvidím bedňáky balit scénu, schytal by to naplno.
report Jarboe (usa)
5. 10. 2012, Chapeau Rouge, Praha
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.