Články / Recenze

Obyčejnost narkomanů / Modlitba

Obyčejnost narkomanů / Modlitba

Jakub Kurnas | Články / Recenze | 21.04.2019

Hřích není v životě lidském ničím neobvyklým. Snímek Modlitba vykresluje léčícího se narkomana jako člověka, který podlehl pokušení a snaží se napravit. „Běžná“ situace je posunuta na hranu smrti a stává se bezodkladnou.

Kulisou příběhu mladého Thomase závislého na heroinu je katolické středisko uprostřed francouzských Alp. Přestože režim v něm samy postavy popisují jako tvrdý, působí idylicky. Základem terapie je práce, která nemá nutně cíl, jáma se může kopat proto, aby se mohla zakopat. Pacienti se modlí, s nepravděpodobnou upřímností sdílejí své pocity a po večerech bujaře zpívají nábožné písně. Střih nechává příběh volně plynout, na pozadí záběrů se rozprostírá malebná krajina. Scénář sklouzává k patetičnosti, některé monology jsou přehnaně srdceryvné. Nerealističnost prostředí záměrně zdůrazňuje odtrženost léčebny od vnějšího světa. Bezpečným světem komunity ovšem nenápadně probublávají skryté boje: se závislostí, se strachem z návratu do společnosti.

Postavy jsou vyrovnané pouze zdánlivě. Nejzranitelnější je Thomas, velmi přesvědčivě ztvárněný Anthony Bajonem, kterému na Berlinale tato role vynesla Stříbrného Medvěda za nejlepší herecký výkon. Do klidného střediska přináší rozruch způsobený nejen akutními abstinenčními příznaky, ale i niterným bojem s vírou, kterou přijímá pomalu a s obtížemi. Obraz se v tragičtějších scénách noří do šera, nutí diváka pátrat po smyslu scén i celku. Hlavní postava brzy formuluje ústřední téma filmu: drogy nejsou cestou ke štěstí, co jí ale je? Víra je spíš prostředkem než cílem, tím je láska. Přátelská, vznikající mezi pacienty, i romantická, která v Modlitbě spojuje svět odvykacího střediska s tím vnějším. Láska ve filmu poskytuje útěchu a dává životu smysl, náboženství zase nabízí oporu: když Thomas v jedné ze scén zaslechne elektronickou hudbu, představující pokušení, přehluší ji náboženské chorály, které v průběhu filmu získávají na intenzitě a symbolizují prohlubující se vztah hlavní postavy k Bohu.

Děj vykresluje epizody v průběhu několika měsíců, díky tomu není docela předvídatelný, rozpoložení hlavní postavy se skokově a bez explicitního vysvětlení mění. Nabízí se srovnání se snímkem Beautiful Boy (2018), který poněkud povrchně popisoval rozpadající se vztah otce a závislého syna, zatímco Modlitba sleduje jedince bojujícího s prázdnotou bytí tím, že vztahy vytváří. Popisuje hledání víry a smyslu všeho konání v mezní situaci. Thomase musíme v mnoha záběrech hledat mezi záplavou postav, jako by se režisér snažil naznačit, že je jenom jedním z mnoha, kdo se táží po smyslu života.

Originální film místy unavuje přepjatou idyličností, která na druhou stranu podtrhuje to nejzajímavější: zatímco jiné „drogové filmy“ se často a rády opírají o násilné či drastické scény, Modlitba zvládá mentalitu narkomana vystihnout i bez nich.

Info

Modlitba
režie: Cédric Kahn, 2018
web distributora

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nenalezeny žádné záznamy.

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.

Full Moon 10: Hannah Gadsby - Nanette

Lukáš Grygar 13.05.2020

Smích léčí? Vystoupení australské komičky Hannah Gadsby nemá za cíl vás pobavit, i když to Gadsby dokáže stejně samozřejmě jako největší esa stand upu.

Obžerná radost (Kvelertak)

Jiří Vladimír Matýsek 13.05.2020

Melodií od starších desek přibylo, díky tomu je i Splid o něco barevnější deskou, která nemá slabých míst.

Karneval bizarností a absolutní nevázanosti (Igorrr)

Tomáš Kouřil 10.05.2020

Na minulých dvou albech jsme už sice slyšeli grindové řezanice, novinka je však v rámci tvrdé kytarové hudby čitelnější.

Ucelený monument (Recondite)

Jiří Akka Emaq 09.05.2020

Na předchozích deskách se Recondite zabýval pomalejšími tempy, ambientnějšími náladami a rozkrytými znepokojivými strukturami. Novinka Dwell je ale uceleným monumentem.

Nedbalá elegance se sarkastickým úsměvem (Container)

weru000 06.05.2020

Neortodoxní a neustále obratná rytmická smršť v každé skladbě upozorňuje na jeho vlastní verzi důmyslného hardcore či minimal techna.

Prolínání hudebních jazyků (Zuzana Mojžišová)

Akana 05.05.2020

Klíčové jsou svoboda a otevřenost, s nimiž se tu z různých žánrových přísad rodí smysluplný, barevný celek.

Drásavá atmosféra a nefiltrované emoce (Moodie Black)

Dominik Polívka 04.05.2020

Prvky mechanického electro-industriálu, obscénního dark elektra, nebo goticky laděných postrockových ploch procházejí celým albem.

„I want Sail 2.“ Já ne (Awolnation)

Jarmo Diehl 02.05.2020

Bruno ví, co chce dělat, a do jisté míry to i umí: filtrovat všechno od diskotéky až po kytarový dance rock tak, aby z toho byla šlapající, neprvoplánová popina.