Jiří V. Matýsek | Články / Recenze | 10.10.2017
Beth Hart je zpěvačka s výjimečným hlasem. Hlasem z rodu velkých bluesových a sólových div, jako byla třeba Bessie Smith, “velká matička” Thorton(ová) nebo poněkud blíže současnosti Janis Joplin. Hart si svou kariéru buduje postupně od druhé poloviny devadesátých let (průlomem byla deska Screamin’ for My Supper a také dvoualbová spolupráce s kytaristou Joem Bonamassou) a novinka Fire on the Floor je její desátou položkou ve studiové diskografii.
Fire on the Floor je až neuvěřitelně vyrovnaná kolekce. Dvanáctka písniček se pohybuje od zakouřené jazzové atmosféry otvíráku Jazz Town přes rozervaná blues (Love Is a Lie) a tvrdě rockové kusy (Baby Shot Me Down) až ke křehkým klavírním baladám, jako je předposlední Picture in the Frame. Posledně jmenovaná by mohla směle aspirovat na lamače rádiových playlistů - kvalitativně je několik tříd výše než to, co éter zaplňuje. A všechno jako by spojoval soul, žánr pevně zakořeněný v projevu Beth Hart, nikoliv však prvoplánově tlačený dopředu.
Zpěvačka je všech polohách jako doma. Posluchače strhává nečekanými přechody od jemnosti k dravosti, prociťuje každý tón, doslova se mazlí s melodií (Woman You’ve Dreaming Of). Je v tom i kus hereckého talentu, převzetí lyrického subjektu textu a jeho projekce na hudební základ, nikdy však nepřekročíme hranici směrem k únavné teatrálnosti, která odvádí pozornost od podstatných věcí. Poslední klíčovou proměnnou je tak doprovodná kapela, a i v tomto případě je na Fire on the Floor vše tak, jak má být. Beth Hart se podařilo vyhnout přepjaté instrumentaci a skladby staví na jednoduše vystavěné kapele s dominantním klavírem a přihrávající kytarou, která se ovšem umí patřičně ozvat.
Beth Hart dosahuje s deskou Fire on the Floor na vrchol své kariéry. Málokdy se podaří posluchačům předložit natolik vyvážené album, kterému navíc věříte každé slovo.
Beth Hart – Fire on the Floor (Provogue, 2016)
www.bethhart.com
Live: Prague International Bluenight no.: 125
Beth Hart (us)
6. 11. 2017 20:00
Forum Karlín, Praha
www.facebook.com/officialbethhart
www.facebook.com/forumkarlin
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.
Veronika Tichá 25.01.2024
Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.
Jaroslav Myšák 23.01.2024
Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.
Eva Karpilovská 19.01.2024
Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.
Veronika Vagačová 16.01.2024
V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.
Mária Karľaková 28.12.2023
Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.