Články / Reporty

Od prvního k poslednímu knoflíčku. Suede.

Od prvního k poslednímu knoflíčku. Suede.

Anna Mašátová | Články / Reporty | 17.11.2013

Na Suede se v Čechách čekalo dlouho. Tak dlouho, že jsme stačili změnit název republiky, prožít pády několika vlád, premiérů i odchody prezidentů. Zatímco tady probíhala sametová revoluce, Suede brázdili camdenské pajzly s repertoárem The Smiths, Beatles či Davida Bowieho. Jenže to ještě nemohla být ani řeč o výjimečnosti či zakladatelích britpopu, univerzitní banda sestávala z Bretta Andersona, jeho tehdejší přítelkyně Justine Frischmann a spolužáka Matta Osmana.

Zatímco jsme se dohadovali o rozvodu se Slováky, Suede obměnili line-up, pustili se do vlastní tvorby, vyhráli prestižní Mercury Prize a prodávali eponymní debutové album po sto tisících týdně. Stávali se legendou. Udržet se na vrcholu nebývá snadné a Suede ničily vnitřní rozpory i kritiky desek, což vedlo k radikálnímu kroku. Po pěti řadových albech se roku 2003 rozhodli pro pauzu bez jasného data návratu. Ani po pozvolném návratu o tři roky později se v Čechách neukázali, nejblíže se mihli na Berlin festivalu. Odmlka jim nicméně prospěla. Letos vyšla po neuvěřitelných jedenácti letech nová deska Bloodsports a čeští fanoušci dostali poprvé příležitost vidět skupinu naživo v Praze, a to hned ve Velkém sále Lucerny. Pár nadšenců sice obléhalo vchod dlouho dopředu, davová psychóza se ale nekonala a ještě půl hodiny před začátkem byl sál k uzoufání prázdný. Tři řady před pódiem, několik postávajících na balkonech, jinak kde nic tu nic. Plnit se začala jen velmi pomalu, a i tak měla Lucerna do vyprodání daleko.

Chvíli po osmé se dostavili Teleman, indie nováčci britské hudební scény, jejichž první desku Cristina produkoval bývalý člen Suede Bernard Butler. Slušňáci v košilkách zapnutých ke krku a vysoko pověšenými kytarami připomínali Beatles nebo i novodobé hvězdy, a taktéž výherce Mercury Prize, Alt-J. Bratři Tom a Jonny Sanderovi, Peter Cattermoul a Hiro Amamiya předvedli vcelku příjemný čtyřicetiminutový set, který sice nenadchnul, ale rozhodně neurazil.

Při půlhodinové pauze místa v kotli značně ubylo. Když začal problikávat nápis Suede a na pódium nastoupila očekávaná pětka – basák Osman, bratranci bubeník Simon Gilbert a klávesák Neil Codling, kytarista Richard Oakes a samozřejmě zpěvák Anderson – s téměř operním intrem a písní Still Life, nadšení se měnilo v extázi. Anderson přeochotně pózoval fotografům, mrkal na balkóny vpravo i vlevo, brzy mu u nohou ležel celý sál. Hned jako druhou věc nasadila kapela novinky z Bloodsports, Barriers a It Starts And Ends with You. Andersonovy kreace přitahovali oči všech bez rozdílu pohlaví, s každým dalším rozepnutým knoflíčkem na jeho košili se tajil dech. Vzhledem k tomu, že se v publiku objevilo nemálo tváří, které si tento týden koncerty svaté anglické trojice Placebo – Suede – Primal Scream nenechají ujít, muselo se chtěj nechtěj srovnávat. Studenost Placebo před pár dny byla sežehnuta neuvěřitelnou energií, která ze Suede šla. Pokud potřebovali na její načerpání tolik let, rozhodně se to vyplatilo. Nadsamci Andersonovi stačilo jen přiblížit se k první řadě – což dělal často a rád –, aby se na něj vrhl les rukou, toužících se dotknout jakékoliv části těla. Kusy z letošní desky byly rovnocenné i tomu nejlepšímu z let dávno minulých jako Trash, Animal Nitrate, We Are the Pigs ši Yo Young. Testosteron ukapávající v notných dávkách přiváděl fanoušky k orgasmům, bylo by zajímavé vědět, jak dlouho musel frontman trénovat hrátky s mikrofonem, se kterým točil jak kovboj s lasem a ohrožoval první řady.

Zbytek kapely byl sice zastíněn Andersonovým showmanstvím, ale vypadalo to, že všichni kromě kamenného Codlinga srší dobrou náladou a návrat na koncertní pódia si užívají. Ryčná kytarovka občas ustoupila do pozadí, aby Suede zabrnkali na romantičtější strunu akustickými výplněmi, třeba při Cheap. Když už visela zpocená košile na posledním zapínáku, bylo jasné, že se blíží i závěr koncertu. Praze a publiku se děkovalo několikrát, rozloučení písní Beautiful Ones některé dojalo k slzám. Za pár minut se Suede vrátili na přídavek – a ano, padnul i poslední knoflík. Závěr byl velkolepý, She's in Fashion jen s doprovodem akustických kytar zpíval celý sál. Stay Together už byla opravdu konečná, i když fanoušci by poslouchali celou noc.

Premiéra Suede v Čechách byla sukces. Smršť s erotickou atmosférou, která nesklouzla ani na vteřinu k podbízivosti a lacinosti, skvělé výkony jednotlivých hráčů a představení nové desky korunoval slib, že se brzy do Čech vrátí. Snad to nebyla jen prázdná slova, vyprodání Lucerny na ně totiž ještě čeká.

Info

Suede (uk) + Teleman (uk)
16. 11. 2013, Lucerna, Praha

foto © Ioana Taut

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Mezi chaosem a soustředěním (The Ex)

Akana 24.03.2024

Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.

Róisín Murphy: elegancia a veľa vtipu

Michal Mikuláš 20.03.2024

Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...

7 okamžiků South by Southwest 2024

David Čajčík 20.03.2024

Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.

Někdy to vazbí, někdy vázne (Idles)

Michal Smrčina 17.03.2024

Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.

Ze dna spirály (hackedepicciotto)

Kryštof Kočtář 15.03.2024

Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.

Zapleteni v sítích filmu (FAMUFEST)

Tomáš Jančík 13.03.2024

Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?

Harfa, která si vše pamatuje (Mary Lattimore)

Julia Pátá 12.03.2024

Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.

Extatická geometrie s Meshuggah

Jan Starý 11.03.2024

Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace