Články / Reporty

Od toho existuje funkce frontmana, ne?

Od toho existuje funkce frontmana, ne?

Adam Vlč | Články / Reporty | 11.11.2012

S The Pains of Being Pure at Heart to byla láska na první poslech. Možná trochu i pohled, protože jsem se s nimi seznámil díky videu k písni Everything with You, ve kterém se klávesistka Peggy Wang se svou kamarádkou (která sice nebyla členkou kapely, ale to jsem v danou chvíli nevěděl) fláká po městě, zachyceno retro osmimilimetrovou kamerou. Ale hlavní byla stejně hudba. Zamilovat se do hudby The Pains of Being Pure at Heart není takový problém – sladké, jednoduché, ale chytlavé melodie podbarvené kytarovým vazbením a umocněné střídáním hlasu hlavního zpěváka Kipa Bermana s lehce pisklavým falzetem Peggy Wang. Jasně, někdo by řekl neoriginální devadesátkový retro a měl by pravdu. Ale tak kouzelně udělané, že obměkčilo srdce nejednoho hudebního experta a sbíralo kladné ohlasy napříč internety. Druhé album Belong už sice netěžilo z momentu překvapení, ale A The Pains of Being Pure at Heart na něm rozvinuli svůj zvuk a ohlasy na něj byly taky slušné. Ani z mé strany už to nebylo stejné jako prvotní zamilování, spíše jakýsi přechod do usazeného, fungujícího vztahu. Živého shledání jsem se však přesto obával. Na raných koncertních videích totiž TPOBPAH působí jako skupinka zakřiknutých introvertů, což sice k jejich hudbě sedí, ale doufat v mimořádný koncertní zážitek se u podobných kapel moc nedá. A taky jsem měl za to, že jejich hudba bude fungovat spíše v menším a uzavřenějším prostoru, než je MeetFactory. Řekněme, že ideál by byla nějaká alternativní Sedmička, kde je vidět i ze zadních řad. Všechny obavy se však rozplynuly.

Prostor si zaslouží předskokan, kterým byl v tomto případě dné. Jméno dné jsem sice na upoutávkách na různé akce viděl napsáno mnohokrát, ale nikdy mě nenapadlo zjistit, co tenhle chlapík vlastně hraje. Ani před koncertem, jelikož o jeho supportu jsem se dozvěděl až tzv. na poslední chvíli. Ale popravdě, co vlastně hraje, nevím doteď. Celé to bylo bezesporu velmi experimentální. Jedna nebo dvě skladby připomenuly Former Ghosts či Xiu Xiu, ale dřív, než jsem si ho stihl zaškatulkovat, se posunul jinam. Je možné, že ve stísněném časovém prostoru nepředvedl všechny aspekty své současné tvorby, ale i kdyby tohle bylo to nejlepší, byla to slušná ukázka a bude zajímavé sledovat, kam se jeho projekt bude vyvíjet dál.

The Pains of Being Pure at Heart. Kde jsme to skončili? Ano, obavy se rozplynuly. Tak tedy, MeetFactory se ukázalo jako ideální prostor, návštěva dostatečně velká na to, aby to nebylo embarrasing, a hudebně to taky fungovalo. Což bylo ostatně jasné hned od prvních tónů druhé skladby Belong. O té se často hovoří, že jako by vypadla z repertoáru Smashing Pumpkins. No a to je přece jasná stadionová kapela. Perfektně fungovala i Higher Than the Stars, nakonec stejně jako starší věci z prvního alba. Těm dodali The Pains v živé podobě větší říz, takže to občas znělo jako by Sonic Youth hráli písničky Belle and Sebastian. Pořád nevím, jestli bych je chtěl vidět uprostřed letního odpoledne na nějaké větší festivalové scéně, ale v MeetFactory to bylo richtig. Co se další obavy týče... No, basák Alex Naidus a kytarista Connor Hanwick působili zakřiknutým dojmem, ale od toho existuje funkce frontmana, ve které na sebe Kip strhával veškerou pozornost (tedy společně s Peggy Wang, ale to je celkem jasné aneb dejte vedle sebe čtyři vyhublé bílé študáky a jednu éterickou Korejku).

Bylo vidět, že A The Pains of Being Pure at Heart se za dobu, co brázdí svět, otrkali a všechny aspekty koncertní show mají v malíku. Určitá introvertnost jim přeci jen zůstala. S proslovy do publika to rozhodně nepřeháněli, a když bylo po všem, jen plaše zamávali a odběhli. Jako stydlivá teenagerka, co zničehonic přeruší dlouhý polibek, prohlásí, že v jedenáct musí být doma, načež uteče dřív, než stihnete zareagovat. A vy tam jen stojíte a zasněně koukáte před sebe.

Info

The Pains of Being Pure at Heart (usa)
4. 11. 2012, MeetFactory, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.