Adam Vlč | Články / Reporty | 11.11.2012
S The Pains of Being Pure at Heart to byla láska na první poslech. Možná trochu i pohled, protože jsem se s nimi seznámil díky videu k písni Everything with You, ve kterém se klávesistka Peggy Wang se svou kamarádkou (která sice nebyla členkou kapely, ale to jsem v danou chvíli nevěděl) fláká po městě, zachyceno retro osmimilimetrovou kamerou. Ale hlavní byla stejně hudba. Zamilovat se do hudby The Pains of Being Pure at Heart není takový problém – sladké, jednoduché, ale chytlavé melodie podbarvené kytarovým vazbením a umocněné střídáním hlasu hlavního zpěváka Kipa Bermana s lehce pisklavým falzetem Peggy Wang. Jasně, někdo by řekl neoriginální devadesátkový retro a měl by pravdu. Ale tak kouzelně udělané, že obměkčilo srdce nejednoho hudebního experta a sbíralo kladné ohlasy napříč internety. Druhé album Belong už sice netěžilo z momentu překvapení, ale A The Pains of Being Pure at Heart na něm rozvinuli svůj zvuk a ohlasy na něj byly taky slušné. Ani z mé strany už to nebylo stejné jako prvotní zamilování, spíše jakýsi přechod do usazeného, fungujícího vztahu. Živého shledání jsem se však přesto obával. Na raných koncertních videích totiž TPOBPAH působí jako skupinka zakřiknutých introvertů, což sice k jejich hudbě sedí, ale doufat v mimořádný koncertní zážitek se u podobných kapel moc nedá. A taky jsem měl za to, že jejich hudba bude fungovat spíše v menším a uzavřenějším prostoru, než je MeetFactory. Řekněme, že ideál by byla nějaká alternativní Sedmička, kde je vidět i ze zadních řad. Všechny obavy se však rozplynuly.
Prostor si zaslouží předskokan, kterým byl v tomto případě dné. Jméno dné jsem sice na upoutávkách na různé akce viděl napsáno mnohokrát, ale nikdy mě nenapadlo zjistit, co tenhle chlapík vlastně hraje. Ani před koncertem, jelikož o jeho supportu jsem se dozvěděl až tzv. na poslední chvíli. Ale popravdě, co vlastně hraje, nevím doteď. Celé to bylo bezesporu velmi experimentální. Jedna nebo dvě skladby připomenuly Former Ghosts či Xiu Xiu, ale dřív, než jsem si ho stihl zaškatulkovat, se posunul jinam. Je možné, že ve stísněném časovém prostoru nepředvedl všechny aspekty své současné tvorby, ale i kdyby tohle bylo to nejlepší, byla to slušná ukázka a bude zajímavé sledovat, kam se jeho projekt bude vyvíjet dál.
The Pains of Being Pure at Heart. Kde jsme to skončili? Ano, obavy se rozplynuly. Tak tedy, MeetFactory se ukázalo jako ideální prostor, návštěva dostatečně velká na to, aby to nebylo embarrasing, a hudebně to taky fungovalo. Což bylo ostatně jasné hned od prvních tónů druhé skladby Belong. O té se často hovoří, že jako by vypadla z repertoáru Smashing Pumpkins. No a to je přece jasná stadionová kapela. Perfektně fungovala i Higher Than the Stars, nakonec stejně jako starší věci z prvního alba. Těm dodali The Pains v živé podobě větší říz, takže to občas znělo jako by Sonic Youth hráli písničky Belle and Sebastian. Pořád nevím, jestli bych je chtěl vidět uprostřed letního odpoledne na nějaké větší festivalové scéně, ale v MeetFactory to bylo richtig. Co se další obavy týče... No, basák Alex Naidus a kytarista Connor Hanwick působili zakřiknutým dojmem, ale od toho existuje funkce frontmana, ve které na sebe Kip strhával veškerou pozornost (tedy společně s Peggy Wang, ale to je celkem jasné aneb dejte vedle sebe čtyři vyhublé bílé študáky a jednu éterickou Korejku).
Bylo vidět, že A The Pains of Being Pure at Heart se za dobu, co brázdí svět, otrkali a všechny aspekty koncertní show mají v malíku. Určitá introvertnost jim přeci jen zůstala. S proslovy do publika to rozhodně nepřeháněli, a když bylo po všem, jen plaše zamávali a odběhli. Jako stydlivá teenagerka, co zničehonic přeruší dlouhý polibek, prohlásí, že v jedenáct musí být doma, načež uteče dřív, než stihnete zareagovat. A vy tam jen stojíte a zasněně koukáte před sebe.
The Pains of Being Pure at Heart (usa)
4. 11. 2012, MeetFactory, Praha
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.