Jan J. Karásek | Články / Recenze | 23.07.2018
Ve světě hudby prorazil tři roky zpátky, když spolupracoval s Kendrickem Lamarem na jeho rapovém opusu To Pimp a Butterfly, kde se postaral o většinu instrumentálních kompozic. Od té doby je Washington považován za vedoucí postavu současného jazzu, která tento zdánlivě nepřístupný žánr zase otevírá mladému publiku.
Přitom je Washington snad nejméně očekávaný kandidát na takovou pozici. Jeho přístup ke skládání hudby je v zásadě tradiční, žádné elektro či výrazné zvukové experimenty nečekejte. Navíc v době odpočinkových playlistů na Spotify a tříminutových singlů vytváří takřka tříhodinové konceptuální desky, které vyžadují plnou pozornost. Dělá všechno proti zavedeným trendům, a přesto sklízí ovace a má vysoké prodeje. Nabízí se otázka, čím to je?
Heaven & Earth ve skutečnosti funguje ze stejných důvodů jako jeho debut The Epic. Washington pořád nedělá kompromisy, jenom je tentokrát ještě odvážnější v rozmanitosti hudebních vlivů. Vhodí nás do zvukového prostoru ve své šíři a délce na první poslech až zahlcujícího, který obývají mnohačetné chorály a ohromující množství nástrojů. Děje se toho tolik, že ani na desátý poslech se nedá vnímat všechno. Nabízí se samozřejmě otázka, jestli album opravdu potřebuje celé dvě a půl hodiny, jestli by nebylo účelnější rozdělit je na tři samostatné desky. Ovšem jak skladby fungují samy o sobě, tak tvoří organický, nedělitelný celek, monument, který dohromady skládají.
Heaven & Earth je konceptuální dvojalbum a každá strana se snaží vystihnout jednu z těchto dvou dualit. Washington říká: "Země se zabývá světem okolo mě, takovým, jaký doopravdy je. Nebe je pak o vnitřním světě ve mně." V překladu to znamená, že první disk, Earth, je plný funkových groovů a sociálních témat. Jakmile se rozjede úvodní skladba z Heaven, vystřelí nás jeho hudba do vesmíru, kde pak budeme zbytek času plout v transcendentnu.
Tedy než spustí poslední skladba, která krom netypicky experimentálního zvuku nese hlavní poselství. S naší písní změníme svět, budeš zpívat s námi? Kamasi Washington se nebojí velkých zvolání. V hábitu a s třicetičlenným orchestrem působí jako šaman, který v nesnadných dobách trumpovské Ameriky mluví o rovnosti a jednotě. Ve šlépějích králů spirituálního jazzu, jako byl např. Sun Ra, hledá ve své hudbě přesah mířící k lepším zítřkům. K nebi, které není někde nahoře, ale dole, tady na Zemi.
Kamasi Washington - Heaven & Earth (Young Turks, 2018)
web interpreta
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.