Články / Reporty

Off 2019: Pro hudební dobrodruhy (3/3)

Off 2019: Pro hudební dobrodruhy (3/3)

Maria Pyatkina | Články / Reporty | 05.08.2019

„Píšeš o festivale?“ ptá se mě týpek, s nímž se v plné kavárně dělíme o stůl. Dávám mu a jeho přítelkyni nakouknout do letního Full Moonu, kterým se zájmem listují. Jsou z Polska, ale poprvé na Offu a nadšení. Máme nějaký podobný festival v Čechách? ptají se mě. Metronome? Velikostí možná jo, ale formátem a lineupem spíš ne. Letošní nabídka Offu je jaksi čerstvější a údernější, areál upravenější a celý koncept jednotnější. Ale Polsko je holt mnohem větší země, takže českou obdobu mám možná hledat mezi menšími indie fesťáky?

Pár z kavárny mi doporučil zajít na Trupa Trupa, polskou alternativní kapelu, která dobývá svět. Jenže včera se v Katovicích konal cyklistický závod a spousta návštěvníků byla nucená jít do areálu pěšky. Se svým výborným orientačním smyslem jsem trochu bloudila a expresivní rockový zářez Trupa Trupa pozorovala jen letmo z dálky. Za chvíli na vedlejší stagi nastoupil se svou kapelou Phum Viphurit, který si všechny podmanil bezstarostnou náladou a smyslem pro humor: „Přijeli jsme z Bangkoku, je tady nějaké thajské publikum?“ Samozřejmě ticho. „Oukej, někdo z Polska?“ Na jejich neo-soulu v angličtině nebylo nic autentického, jenom vynikající beatbox, kterým roztančili uvolněné posluchače.

Vystoupení švédské zpěvačky Neneh Cherry, kterou v devadesátých letech proslavil společný hit se zpěvákem Youssouem N'Dourem 7 Seconds, mělo všechno: neotřelé triphopové samply, back vokalisty a zpěvaččin originální bílý kostým. Scházel groove: jednotlivé hudební prvky do sebe nezapadaly a ve vleklém tempu ukolébávaly. Působilo to chabě zejména po jiskřivém, životaplném setu anglického rappera Loyla Carnera. Na tenhle svůj nedávný objev jsem se těšila z celého lineupu nejvíc a nezklamal. Rozený Londýňan, který po otci z Guyany zdědil tmavou pleť, rapuje na jazzové a R’n‘B samply o svých problémech s ADHD, milované mámě, životních krizích a bezcenných okamžicích štěstí. Jeho vystupovaní bylo stejně otevřené jako texty, silně se dojímal u toho, kolik na jeho první polské vystoupení přišlo lidí, ovace na sebe nedaly příliš čekat. Budoucnost nastala, protože jsem snad poprvé v životě dala přednost rapovému koncertu před rockovým. Na hlavní stagi tou dobou hráli vynalézavé legendy britské alternativy Stereolab, festivalové programy v tomhle bývají kruté.

fotogalerii z poslední festivalového dne najdete tady

I přes snahu Offu o mezinárodní záběr nesli tahouni letošního ročníku britskou vlajku. Zároveň lineup tak trochu vzdával holt velkým figurám devadesátek, což mu neubralo na aktuálnosti. Suede, kteří festival zavírali, vydali loni dobře přijatou, mystickou desku The Blue Hour a na naživo ukázali, že pořád mají co nabídnout. I když mi jejich vystoupení místy připomínalo přepjaté výlevy rockových dinosaurů, Brett Anderson si bezpochyby zasloužil poklonu za vynikající zpěv a oddaný, až extatický projev. Navázal tak na svého o pár let staršího krajana Jarvise Cockera, který na stejné stagi řádil v pátek. Oba spolu s řadou dalších, i mladších umělců naplnili tři dny opravdu intenzivními a pestrými zážitky. „Je to festival pro lidi, kteří opravdu poslouchají hudbu,“ hezky sesumíroval Polák z kavárny. Ano, není to pro lidi, kteří si doma pouštějí Óčko k mytí nádobí, je to pro zapálené hudební dobrodruhy. Jako jsme my.

Info

Off Festival
2.-4. 8. 2019 Katovice, Polsko

foto © Sebastian Vošvrda

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.