Články / Reporty

Ohně slabší i silnější (Neurosis & co.)

Ohně slabší i silnější (Neurosis & co.)

Kremace | Články / Reporty | 26.07.2019

Cesta přes Vídeň rozžhavenou do ruda, k Areně, do postindustriální čtvrti, která trefně předesílá zážitky nadcházejícího večera. Ten otevírají Kowloon Walled City. Dříve děsivá hongkongská pevnost, dnes kapela, jejíž kytary se zarývají hluboko do těla a groovují nevybíravě a nezastavitelně. Přestože bylo jejich nasazení vysoké, zásadně nepřesvědčili, namísto očekávané smrště pocit, že tohle už jsem slyšela jindy a jinde. Nějak se mi nedostalo onoho unikátního prožitku, který přišel s Yob.

Doomová trojice z Oregonu se předvedla v plné síle. Z poslední desky Our Raw Heart sice zahráli jen jeden song, to však vzhledem k desetiminutové délce jejich skladeb set nijak nezmírnilo. Naopak vytvořili místo pro starší alba, The Illusion of Motion (2004) nebo i The Great Cessation (2009). Zážitek to byl silný, podpořen precizností všech hudebníků a hymnickým zpěvem Mikea Scheidta. Ten je po vážných zdravotních komplikacích zpět a bylo skvělé vidět, kolik energie a razance je schopen do hudby zase dávat. Jeho až heavymetalový zpěv rezonoval stěnami Areny a napojoval se na masité kytary, pompézní zvukové hradby a vlasy pod pás. Bylo to transcendentální a pompézní, ruce zaťaty, emoce pocuchány.

Yob nastolili solidní atmosféru, ovšem vesmírné ústřely pak uzemnili Neurosis. Byla to pouť napříč historií, především posledními dvaceti lety, alby A Sun That Never Sets (2001), Given to the Rising (2007) a Honor Found in Decay (2012). Neurosis jsou fenoménem, nemajícím v metalové hudbě obdoby. Fenoménem, který nikdy nesešel na cestu líbivosti, přicházel s uvěřitelnou, lidsky blízkou tvorbou a specifickým těžkým zvukem, z nějž těžily a těží další a další skupiny, od hardcore/punku až k postmetalu či industrialu. A možná právě kvůli vysokému očekávání jsem nebyla schopná se do jejich setu zcela ponořit. Čekala jsem razanci, tlakovou vlnu, ale pořád něco chybělo. Možná jsem vyhlížela až příliš mohutný zvukový kolos, možná jsem už v Areně zažila hlasitější koncerty a intenzivnější prožitky. Možná toho bylo naživo přeci jen málo…

Info

Neurosis (us) + Yob (us) + Kowloon Walled City (us)
23. 7. 2019 Arena, Vídeň

foto © Andrea Petrovičová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V kuchyni pod stolem, v atomovém krytu Simony Blahutové

prof. Neutrino 07.07.2020

Průvodcem výstavy je figurka legendární multifunkční hračky - Igráčka, jež neodmyslitelně patřila k povinné výbavě socialistické mládeže.

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.