Anna Mašátová | Články / Rozhovory | 13.07.2017
Vasco Ribeiro Casais alias Omiri ví, jak přitáhnout k lidové hudbě posluchače. Jeho eklektický mix elektroniky s tradiční portugalskou hudbou sbírá oprávněně nadšené recenze, prestižní časopis Songlines ho dokonce označil jako "jednoho z nejoriginálnějších a nejzábavnějších portugalských muzikantů”. V následujících dnech ho můžete potkat i na tuzemských pódiích, a to na poličském Colour Meetingu nebo o dva dny později v pražském Crossu.
Co tě přivedlo k muzice?
Vycházel jsem z hardcore/metal/skejtové hudební scény, skate byl můj život. Jednou mi táta koupil kytaru, začal jsem se učit klasické riffy jako Smoke on the Water a Wish You Were Here, Stairway to Heaven a samozřejmě novější muziku, co v té době vycházela, Smells Like Teen Spirit, Enter Sandman a podobně. Rodiče doma muziku poslouchali, Queen a Beatles, a když mě slyšeli hrát, trvali na tom, abych si přibral lekce klasické kytary. Pak jsem měl na skejtu nehodu a začal věnovat veškerý čas hraní na kytaru, chodil na sessiony s lokálními kapelami. V tu dobu jsem pochopil, že hudba je mou cestou.
Od hardcorové scény k folklóru? Hudební koncept Omiri je v ledasčem originální, můžeš ho přiblížit?
Dělám na různých projektech, ale s Omiri sbírám terénní nahrávky a pak se je snažím umístit do své hudby. Vytvořím rytmus, hledám vhodnou terénní nahrávku a ženy, které by zpívaly refrén. Nakonec vše doplním vlastními melodiemi. Někdy začnu právě melodií a další následuje, neřídím se žádnými pravidly. Na konci toho je náhled do portugalské kultury přes můj filtr.
Proč vlastně vystupuješ sám, máte to nějaké výhody a nevýhody? Omiri jsem vytvořil, protože jsem byl unavený prací s kapelami, chtěl jsem dělat na něčem, u čeho se nebudu muset s nikým dohadovat. Výhody sólového vystupování jsou v tom, že ze sebe musíte vydat všechno, nikdo vám v tom nepomůže a veškerá pozornost je upřena na vás. Hodně se toho o sobě dozvíte, hodně se naučíte. Nevýhodou je, že nemáte nikoho, s kým byste sdíleli skvělé i blbé zážitky, navíc když se vám s někým dobře pracuje, často dosahujete vynikajících výsledků. Ale taky dělám hudbu se svou kapelou Seiva, takže dostávám to nejlepší z obou světů.
Před vydáním aktuálního alba Baile Electrónico ses na několik dlouhých let odmlčel. Využil jsi ten čas ke sběru nových hudebních fragmentů nebo k načerpání klidu a inspirace?
Pauza si vyžádala dlouhou dobu, protože jsem byl namočený v tolika dalších projektech, že už nezbývalo na Omiri. Album bylo skoro hotové už roku 2014, ale já si od té doby zkrátka nemohl udělat volno k finálnímu dokončení.
Můžeš představit hosty, kterých se na desce sešla pěkná řádka?
Na albu mám dvě skupiny hostů, jedna zahrnuje zpěvačky z archivu, druhá dvě profesionálky, které nazpívaly živé vokály. Ty z archivu většinou neznám, jen se mi líbí, jak zpívají a vypadají. Profesionálkami jsou Capicua, rapperka, jejíž jsem velký fanoušek. Její tvorba je velmi ženská, s velkou dávkou citlivosti a muzikálnosti, ale taky přímočarosti. Celina da Piedade je zpěvačka, akoredonistka a moje dobrá kamarádka. V Portugalsku je velmi populární, dříve jsme spolu hrávali v kapele. Taky spolupracujeme na nejrůznějších věcech, někdy jí vypomáhám ve studiu, dělali jsme píseň pro Eurovizi, kde se umístila na třetím místě. A připadalo mi, že je přesně tím hlasem, který potřebuji do skladby Fado em Picadinho.
Když vidíme staré dámy, které ti zpívají v klipech, těžko se ubránit jistému dojetí. Jak jsi tyhle nahrávky sbíral a přesvědčil jejich interpretky, aby se nechaly natočit?
Devadesát procent terénních nahrávek pochází od mého kamaráda a režiséra Tiaga Perreiry. Jak ho znám, je velmi tichý a přímý, když s těmi dámami komunikuje. Zkrátka před ně postaví kameru a čeká, dokud nezačnou zpívat a vyprávět příběhy. Většina už ho zná a ví, proč to dělá.
Omiri
14. 7. 2017, Colour Meeting, Polička
www.colourmeeting.cz
16. 7. 2017, Cross Club, Praha
www.crossclub.cz
www.omiri.eu
www.facebook.com/omirisound
Kristina Kratochvilová 29.03.2024
Kanadská zpěvačka Margaux Sauvé je středobodem Ghostly Kisses a ve snových zvukových krajinách rozpíná příběhy o lásce, touze a ztrátě. Rozhovor.
Michal Pařízek 25.03.2024
Dostat se s kapelou do studia legendární radiové stanice KEXP v Seattlu je snem mnoha hudebníků z celého světa. Rozhovor.
Jiří V. Matýsek 11.03.2024
„Spotify je skvělý nápad, uživatelsky neuvěřitelně fantastická věc. Člověk nemusí nic tahat, nic nosit. Ale všichni ti muzikanti jsou okradení," říká principál. Rozhovor.
Jiří V. Matýsek 06.03.2024
Slánské artbluesové trio se po sedmi letech od debutu Without Cover vrátilo s chválenou studiovkou a zároveň slaví deset let na scéně. Rozhovor.
Mariia Smirnova 05.03.2024
„... snažíme sa oslovovať naozaj zaujímavých a úspešných ľudí vo svojom obore. Základom je vzájomná dôvera, sympatie a ochota lektora s nami aktívne spolupracovať.“ Rozhovor.
Viktor Palák 28.02.2024
Ve finálním díle ankety odpovídají Piotr Jasiński, v jehož filmu Mimo ztvárnili Josef Trojan a Jakub Kalián kamarády, kteří narazí na situaci, která může být spouštěčem revize jejich vztahu.
Mariia Smirnova 27.02.2024
„V programové dramaturgii si hrajeme hodně s pocity či smysly a chceme, aby i diváci při návštěvě festivalu mohli více reflektovat tuto část sebe sama..." Rozhovor.
Viktor Palák 26.02.2024
Bzukot Země zachycuje absurdní i povědomou šarvátku o to, jak formulovat zprávu mimozemským civilizacím. V kontaktu se současnými tématy je i film 3MWh, který volí atmosféričtější cestu.
Viktor Palák 25.02.2024
V národní soutěži největší domácí přehlídky krátkých filmů se potkalo ke dvěma desítkám titulů, oslovili jsme tvůrce a tvůrkyně některých z nich.
Nora Třísková 22.02.2024
Podobně jako kloubí různé aktivity – psaní, kurátorství a výtvarná tvorba, producentství – na desce spojuje v lecčem typické anglické žánry jako dub, postpunk nebo alt rock. Rozhovor.