Články / Reporty

Order of Sonic Chaos: projektivní hra ve sklepě

Order of Sonic Chaos: projektivní hra ve sklepě

Minka Dočkalová | Články / Reporty | 26.06.2022

Když vstupujete do Sklepní scény Centra experimentálního divadla, kde se nachází brněnské performativní pole Terén, můžete si být jisti, že takřka vždy budete svědky něčeho, co ve vás vyvolá mnoho otázek a nenechá vás chladnými. Ani tentokrát to nebylo jinak. Ve warm-upovém pásmu Order of Sonic Chaos byli divákům pod kurátorským vedením Jonáše Grusky představeni zahraniční audiovizuální tvůrci, kteří zde, v katakombách, na přelomu srpna a září postupně uvedou své instalace.

Večer zahájila projekce amerického kolektivu MSHR. Video vzniklo, dle slov autorů, kteří na akci osobně přijeli, už v roce 2020. Doprovázené intuitivní, počítačem generovanou hudbou, bylo složené z dílčích záběrů různých 3D kompozicí, barevných fraktálů či objektů s metalickými povrchy, jejichž struktura se přelévá nebo se staticky se leskne. Pocitově zrnící hudba komunikovala s obrazem, jako by každý pohyb tělesa ve videu vydával konkrétní zvuk. Díky velikosti projekčního plátna bylo možné nechat se unést obrazem a zvukem až k transu.

Maďarsko-mexické duo Ejtech pak představilo technicky velmi zajímavý koncept odvolávající se na novou spiritualitu. Za dvěma černými plátny jezdily dvě kovové lišty, které pomocí sofistikovaného programu kreslily na plátna bílé obrazce, které se postupně přelévaly v modré a zelené, až úplně zmizely. Ornamenty mohly asociovat hieroglyfy, starověké lineární malůvky nebo abstraktní lineart. Noisová hudba, provázená bzučením kreslicího zařízení, dobře doplňovala celou performanci a od pláten, na nichž se odehrávaly poutavé procesy, bylo těžké odtrhnout oči.

Třetí vystoupení připravil kurátor, slovenský zvukový umělec Jonáš Gruska. Prezentoval zvukovou sochu, která disponovala rotujícími reproduktory a divákům posazeným kolem něj nabízela fascinující akustickou hříčku. Reproduktory vnesly do prostoru netradiční zvukovou stopu, která pulsovala prostorem podle toho, jak rychle se zrovna točily. Na druhý pokus vznikla skladba plná živých souzvuků, která se očividně dotýkala posluchačů. Ti, protože nebyli systematicky poutáni vizuálně, měli poprvé za večer možnost v klidu zavřít oči, aniž by měli pocit, že o něco přijdou. Ba naopak. Šance zaměřit se pouze na zvukový smyslový kanál přinášela pocit intenzivního, až meditativního charakteru. Hudba nás prostupovala, byli jsme otevření vizím i hluboké relaxaci.

Teaser pro trio připravovaných výstav tematicky pojil silný projektivní potenciál. Audiovizuální program záměrně pracuje s abstrakcí, a to jak ve zvukové, tak v obrazové rovině. Žádné z děl nelze jednoznačně interpretovat, lidská mysl proto, v touze po smyslu a pochopení, přiřazuje jednotlivým strukturám svůj vlastní význam. Ten je ovšem založen na individuálních zkušenostech jedince, na jeho způsobu prožívání a interpretace světa, na prostředí, ve kterém se pohybuje, a další sérii parametrů, které způsobují, že žádný z diváků nebude totožný obraz či zvuk interpretovat stejně. V tom je krása i zkáza tohoto procesu. Pokud si uvědomíme, že se v každém jednom okamžiku jedná o naši projekci a dovolíme si ji vědomě prožít, je to skvělé. Jestliže však v nevědomosti nabudeme pocitu, že naše interpretace je jediná správná a popisuje pravdu, obíráme se o pestrost dalších vnitřních světů, které máme kolem sebe. A to by byla, zrovna v prostředí nekonvenčního performativního pole Terén, velká škoda.

Info

foto © Minka Dočkalová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace