Články / Recenze

Oslava u Davida Byrnea

Oslava u Davida Byrnea

Andrea Bodnárová | Články / Recenze | 28.03.2018

OHODNOŤTE DESKU

To jsem takhle šla před pár lety v neděli ráno po areálu Przystanku Woodstock směrem k nádraží a prošla kolem auta s vybitými okny a prohlou střechou, na kterém ještě v sobotu v noci tancovali lidi za poplatek dva zloté. Přede mnou pár týpků, při pohledu na auto se jeden zasmál: „Víš, že oni tím dneska jedou domů?“ Hudba Davida Byrnea ve mně často vyvolává právě pocity postapokalyptické taneční zábavy v ruinách a v případě American Utopia tomu není jinak. Futuristické vize, které Byrne dřív naznačoval v drobných útržcích, jsou teď zformulovány konkrétně a tvoří celkový koncept alba. Stačí to však? „Must a question have an answer? Can there be another way?“

David Byrne byl vždy mistrem kombinování sluníčkové hudby s texty, které jsou méně sluníčkové a při kterých nevíte, jestli není umělec tak trošku vadný. Všechno je to ovšem v rámci vtipu a nadsázky a nonsens v textech si pohrává s groteskou. Kontrastní obrazy, jako třeba na albu Feelings z roku 1997, kde je taneční hudba s latino prvky doplněna slovy „We will dance, till the pain is all gone“, Byrne na novince dotahuje k dokonalosti a postupně vyvolává čím dál větší pocit klaustrofobie. Možná i kvůli tomu pokulhává jeho typická hitovost a na to, jak jeho skladby bývají mimořádně chytlavé, je tohle jenom… průměrné.

Svůj vliv na tuhle situaci má i jistá ponurost a neustálé kladení otázek. Už první skladba I Dance Like This s opakující se mantrou o tom, jestli není možné vylepšit způsob, jakým teď tančíme, naznačuje, že asi nepůjde jen o tanec, v Dog‘s Mind Byrne komentuje politiku a tisk. Druhá polovina kulminuje skladbou Bullet s typickými tahavými melodiemi a latino modulacemi, doplněnými popisem střelby, „the bullet went into him, it went its merry way“. Doing the Right Thing se nás snaží dál motivovat, což v této části alba už ani není nutné. Koncept „utopické současnosti“ a kritického nahlížení našeho okolí už je pevně definován.

Snaha o vytvoření pocitu jednoty a spolupatřičnosti posluchačů není agresivní ani vtíravá, její síla je v konzistenci a intenzitě. Malovaný cover art odkazuje na tradice více než na experiment, a to jde v souladu i s hudbou. Byrne v případě tohoto alba vsadil zvukově na jistotu, nijak zásadně nevybočil ze svého „popového“ standardu. Jeho hudba zní vždycky futuristicky a výsledek je nadčasový a zároveň lidský. Byrne je centrem vlastního vesmíru, ale intenzivně vnímá všechny kolem a zve nás k sobě: „Now everybody‘s coming to my house and I‘m never gonna be alone.“ Co uděláte vy?

Info

David Byrne – American Utopia (Todo Mundo/Nonesuch Records, 2018)
web interpreta

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Kořeny i zrcadlo (Protest the Hero)

Štěpán Sukdol 09.07.2020

„My sisters and brothers they hated so bad, To see me go west like someone gone mad.“ Protest the Hero již tradičně reflektují a kritizují současné dění.

Za stínem vlastní duše (Načeva)

Adéla Polka 03.07.2020

Je to plynutí v čase, plynutí hříchů v něm. Niterné pocity, pro které je forma básně ideální, vystupují ze své intimity, jsou odhaleny.

Full Moon 10: Houpací koně - Desolation Peak

Kristýna Trochtová 02.07.2020

Desolation Peak, jak lze ostatně vyčíst už z názvu, je deska inspirovaná a zároveň věnovaná Jacku Kerouacovi. V roce 2018.

V erupcích hněvu a zoufalství (Drom/Tengri)

Jiří Vladimír Matýsek 19.06.2020

Drom se netají tím, že jejich polovina je prvním vykročením k novému materiálu, prvotním průzkumem možných cest. A Tengri?

Zvukové nákresy s ostrými hranami (Anna Calvi)

Jakub Koumar 05.06.2020

Symfonicky košatý, atmosférický pop však vyžaduje i precizní zpěv, do něhož se jí v mládí zrovna moc nechtělo.

Vyzrálé spratkovství Jamese Colea

Dantez 31.05.2020

Za úsměvným akronymem se skrývají slova Money Rain Dancer a jde o proces nemálo podobný šamanistickému vyvolávání deště.

Klamou tělem, omamují melodiemi (Kurt Rosenwinkel Trio)

Jiří Vladimír Matýsek 30.05.2020

Po uvolněné, latinou načichlé a sluncem prozářené předchozí desce Caipi se Rosenwinkel, v rámci svého tria, vrací zpět ke komplikovanější stavbě skladeb.

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.

Full Moon 10: Hannah Gadsby - Nanette

Lukáš Grygar 13.05.2020

Smích léčí? Vystoupení australské komičky Hannah Gadsby nemá za cíl vás pobavit, i když to Gadsby dokáže stejně samozřejmě jako největší esa stand upu.