Ostrovy a ostrůvky deviací aneb nechte gongy znít (Colours of Ostrava 2023)

Hned v poledne jsem se vypravila na ostrov. Cesta vedla skrze hromadnou meditaci určenou hlasem Miroslava Krobota. Když řekl deset, opravdu jsme se ocitli na neznámé půdě, s lehkými kovovými tribunami pro skupinu publika na samotném pódiu, bez kulis, jen s úsporným bočním videomappingem. Co dělá ostrov ostrovem? Zpěv ptáků, zvuky přírody, pohyb zvířat? Performeři Burkicom se nikoli stylizovali ve zvěř, ale byli zvěří, nenesli v sobě známky humanoidní povahy, s vlastním tělem zacházeli nelidsky, až to bolelo. Sotva opustili své skrýše v publiku, v mžiku nám dopřáli prožít drásavý strach němých tváří, animální agresi i roztomilost mláďat. Nevěřila bych, kam až to může dojít. Když se objevila šikana, ego v říši zvířat, a vyhřezla paralela lidského zla, stáhlo se mi hrdlo. Stejně jako na závěr - chvíli to vypadalo, že je po všem, ale ještě přišel finální zmar, extrémní expozice enviromentální krize a chladnokrevně satirická árie - dlouhý život pro vaši pračku, jen ne pro naši planetu. Po dávce humoru, nadstandardních výkonů, výsostné choreografii Burkewiczové a fantastickém párty soundtracku přišel rychlý a krutý návrat do reality. "Až řeknu 10, vrátíš se sám k sobě. Až řeknu 10, přijdeš k sobě a sám se rozhodneš. Deset."

Také odpolední blok, diptych korejských formací, překračoval rámec zkušeností a očekávání. Groove& je trio jihokorejských perkusistek-virtuózek. Bubny, činely, ano. Ale také zvonkohry, deskové úderné nástroje typu cimbál, ozvučná dřívka a misky, soupravy rolniček, speciálně laděné gongy, nástroje, které neumím pojmenovat - jeden připomínal yunluo, ale to není přesné. Vystřídaly deset instrumentů jen za první skladbu! Zvukově i vizuálně doladěná show nabídla také překvapivé množství žánrů - od tanečních, bujarých a oslavných, přes trans-meditační skladby až po šamanistické rituály. S očividným a přiznaným nadšením nás udržovaly v napětí. Ve svátečních zlatobílých oděvech mísily asynchronní a kakofonické pasáže s dokonalou souhrou, pokličkový rave následovala klášterní ukolébavka. Nápor.

Překvapivě ještě náročnější se evropskému sluchu mohla jevit jazzová skupina Gray by Silver. Zauvažovala jsem o okřídlené frázi, že “jazz je univerzálním jazykem”. Takřka klasický kvartet s pianistou a bubeníkem doplňoval hráč na bambusovou příčnou flétnu a zpěvačka, která mě zaskočila jak hlasitostí projevu, tak bezpočtem hlasových technik. Text se pocitově blížil abstraktním básním, přestože v určitých chvílích proklamovaně vyprávěl, Hanyul LEE pěla podmanivě a křišťálově čistě, scházely mi ale chvíle zastavení, tišiny. Zpěv zjemňovala a zdobila čarovná flétna daegeum, ani ona, ani geniální pianista Hanbin LEE ale neměli šanci vyniknout. O to víc si přeju jejich experimentální fúzi více nastudovat.

Gong jako jediná scéna nabízí skutečnou izolaci, jeho atmosféra mění pravidla hry. Tady se utichá, soustředí, kontempluje. Jen a pouze v takovém prostředí je možné setrvat v nerušeném hloubavém poslechu a vytržení. S nelibostí sleduju, kolik časových slotů ustupuje velkokapacitním diskuzím, a moc doufám, že ostrůvek pozitivní a hudební deviace nespolkne Meltingpot, a zůstane umění.

P.S. Už vím. 20 let festivalu se prezentuje třeba přehlídkou plakátů poblíž Gongu a také projekcí všech aftermovies festivalu - pro pamětníky vděčné. A jako slavnostní bonus vnímám také obří orloj u Orlen Drive Stage - účinkují živí herci a každý den tasí jinou grotesku. Dětská radost pro všechny!