Články / Recenze

Pád do zkreslením deformované meditace (Dylan Carlson)

Pád do zkreslením deformované meditace (Dylan Carlson)

Jakub Koumar | Články / Recenze | 30.03.2019

OHODNOŤTE DESKU

Když se počátkem devadesátých let objevil drone metal, byla to zejména seattleská kapela Earth, kdo novému stylu nakypřil půdu. Její vliv na scénu mísící postgrunge, sludge a experimentální hudbu byl zcela zásadní. Earth, jejichž ústřední postavou byl od samého začátku Dylan Carlson, tehdy drtili svoje fanoušky masivní hlasitostí a destruktivním zkreslením a ovlivnili tak kapely jako Om, Khanate nebo Sunn O))).

Carlsonovy zpočátku velice drsné zvukové krajiny postupně odvál čas a drogová závislost. Brutální zkreslení se však americkému kytaristovi zadřelo hluboko pod kůži, a i když poslední desky Earth mají mnohem smířlivější charakter, každé Carlsonovo hrábnutí do strun ještě dlouho rezonuje v hlavě. Nejinak je tomu na jeho sólových, mnohem experimentálnějších albech, jejichž počet nyní rozšiřuje novinka Conquistador.

Desku vyplňují především rozostřené a velice pomalé melodie, opatrně opřené o La Montem Youngem inspirované drony. Díky nim skladby připomínají pád do zkreslením deformované meditace, z níž vytrhuje houpavá kytara se stopami toho nejchraplavějšího blues, jaké si lze představit. K tomu Carlson rád experimentuje a pohrává si s terénními nahrávkami. Ty mají zpočátku podobu pouze prchavého šumu, později přetvořeného v jemné zvonění. Jakékoli hranice přeci jen trochu konvenčnějšího komponování pak zcela opustí v krátké And Then The Crows Descended a přes tajemný úvod Scorpions in Their Mouths se deska opět přehoupne k ostrému kytarovému purismu.

Conquistador nehýří množstvím not, ale jejich expresivitou. Každou lehce načrtnutou, ale vzápětí zkřivenou melodii provázejí nevyzpytatelné ruchy rozbíjející kolébavou atmosféru. Nahrávka zní přesto uvážlivě, protože i z nejtvrdších zvuků se vynořuje klid. Harmonie mezi dravostí a sebekázní.

Info

Dylan Carlson – Conquistador (Sargent House, 2018)
bandcamp umělce

Živě:
31. 3. 2019 20:00
Futurum Music Bar, Praha
fb událost

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Barevné spektrum Hiromi

Karolina Veselá 06.12.2019

Kolosální Rhapsody in Various Shades of Blue skrývá další písně – objevuje se motiv z Coltraneovy Blue Train a středovou část zabírá rocková balada Behind Blue Eyes od The Who.

Téma smrti a konečnosti (Pixies)

Jaroslav Myšák 28.11.2019

Vykročení mimo tradiční pole působnosti na sebe strhává pozornost, přesto některé skladby působí nedotaženě.

Smutek, co vám udělá radost (Wilco)

Jakub Lang 25.11.2019

Wilco dokázali vyzdvihnout meditativní stránku vlastní tvorby, která je více nebo méně přítomná po celou jejich pětadvacetiletou existenci.

Baterie temných nomádů (Koonda Holaa)

Jiří Vladimír Matýsek 24.11.2019

Koonda Holaa je stvoření z jiného časoprostoru, který tím naším jen tak mimochodem proplouvá, vyzbrojen jen kytarou a baterií efektů.

Třikrát a dost? (Temples)

Veronika Myšková 20.11.2019

Hot Motion uvádí stejnojmenná písnička, která zní podobně jako předchozí singly, včetně prvků garážového rocku typických pro The Horrors či The Black Keys.

Temné stránky, chyby, pochyby i strachy (Beth Hart)

Jiří Vladimír Matýsek 19.11.2019

Finále v podobě tandemu Thankful a I Need a Hero spolehlivě patří k tomu nejlepšímu, co Beth Hart coby autorka a interpretka vytvořila.

Život přichází (The Comet Is Coming)

Jakub Koumar 18.11.2019

The Comet Is Coming si pohrávají s kosmickými zvuky a afrofuturistickým vizionářstvím Sun Ra (Lifeforce I), s nimiž si King Shabaka měl tu čest zahrát.

Zpověď rebelky elektropopu (Tove Lo)

Veronika Svrčinová 14.11.2019

Je to pořád elektropop, ale už nestaví na prostě líbivých a opakovaných melodiích. Tentokrát si Tove Lo s hudbou vyhrála, přidala dynamiku, složitější kompozice, hlubší texty.

Promyšlená porce podzimní mizérie (The Lumineers)

Anna Valentová 05.11.2019

Skladby na albu III jsou seřazené za sebou tak, že postupně vypráví životní příběhy tří členů rodiny Sparksových, jejichž předobrazy nacházeli autoři ve svém okolí.

Vnitřní dítě Jacoba Colliera

Karolina Veselá 04.11.2019

Během následujících dvou let vydá nové čtyřalbum, projekt padesáti skladeb nesoucí název Djesse. Ten evokuje Collierovy iniciály, ale prý jde o náhodu.