Články / Recenze

Paměť a bytí (Kazuo Ishiguro a Pohřbený obr)

Paměť a bytí (Kazuo Ishiguro a Pohřbený obr)

Libor Staněk | Články / Recenze | 14.12.2018

Spisovatel Kazuo Ishiguro patří k velikánům současného světového románu. Rodáka z japonského Nagasaki (v šesti letech se přestěhoval s celou rodinou do Anglie) proslavil román Soumrak dne (1989), ve kterém deníkovou formou nahlížel závažná témata týkající se druhé světové války. Díky této knize získal jednu z nejprestižnějších cen za literaturu, Man Bookerovu cenu, jež se každoročně uděluje za román napsaný v anglickém jazyce. V roce 2017 se jeho proslulost ještě zvýšila, když Ishiguro získal za své celoživotní dílo Nobelovu cenu za literaturu. Jeho prozatím poslední kniha Pohřbený obr (2017) znovu dokazuje proč.

Děj románu Pohřbený obr je situován do mytické postartušovské Anglie, ve které se starý manželský pár Axl s Beatricií vydávají na cestu za svým ztraceným synem. Tato cesta je alegorií hledání sebe sama skrze ztracenou paměť. Celá země je totiž zahalena (díky dechu dračice Queriq) do mlhy zapomnění, jež v románu figuruje protichůdně: jednak vymezuje a rozšiřuje ona bílá místa individuálních zapomnění, které v zemi udržují kýžený mír, jednak představuje oponu skrývající hrůznost našeho bytí. Ishiguro v tomto napětí (mezi rozpomínáním a zapomínáním) pokládá zásadní otázku, zda otevírat, či neotevírat staré rány osobního i kolektivního vědomí a zda se pomyslné rány mohou někdy zahojit, nebo jsou odsouzeny k nekonečnému opakování.

Ishigurův styl je přitom všem nezaměnitelný – pohybuje se v mezích analytického až doslovného popisu, zároveň tím autor odvádí pozornost od toho, co chce doopravdy říci. Ona mlhavost zde neprosakuje jen obsahově, nýbrž i formálně. Pohřbený obr je plný nedořečeností a matoucích náznaků a čtenář musí číst opravdu pozorně, aby docenil pestré intelektuální zázemí Ishigurova románu. Tato interpretační neuchopitelnost se týká i žánrové tematiky. Ta se pohybuje na pomezí historického románu a fantasy, ale zároveň neplatí ani jedno z uvedeného.

Pohřbený obr má ale daleko větší ambice, které se nepřímo dotýkají toho, co Milan Kundera naznačil ve známém eseji Zneuznané dědictví Cervantesovo. Zde se dovídáme, že člověk pod rozmachem vědy ztratil z očí celek a sebe sama, což ještě dříve nazýval německý filozof Martin Heidegger „zapomněním bytí“. Kundera píše, že člověk „povýšen na ‚pána a vlastníka přírody‛ se stává pouhou věcí náležící silám (silám techniky, politiky, dějin), které ho přerůstají, překonávají, přivlastňují si ho. Pro ty síly nemá už jeho konkrétní bytí, jeho ‚svět života‛ (die Lebenswelf) žádnou cenu a žádnou zajímavost: konkrétní bytí je ponořeno do tmy, je předem zapomenuto.“ Proti tomuto zapomnění zde stojí dějiny evropského románu, které všechna velká existenciální témata (řeč, úzkost, starost), jež Heidegger analyzuje v díle Bytí a čas, objasňují: Skrze Proustovo dílo tak například nahlížíme spletitost času a skrze romány Thomase Manna analyzujeme role mýtů. A Ishigurův román lze řadit do linie těchto velkých románů, které v komplexní míře suplují filozofický popis světa.

Pohřbený obr přitom zkoumá zejména jedno z existenciálních témat – totiž lidskou paměť. Ishiguro díky ztracené paměti svých hrdinů ponechává svět v jeho domnělé jednoznačnosti a univerzálním míru. Očekávané procitnutí z těchto vzdušných zámků pak na konci knihy otevírá bolestnou nejistotu a zmatení, v němž ovšem chápeme svět v jeho nesrozumitelné, ale věrohodné podobě. Ač to může znít pateticky a paradoxně, Kazuo Ishiguro na stránkách Pohřbeného obra osvětluje prostřednictvím zapomnění ono zapomenuté bytí. Čtenář si nemůže přát víc.

Info

Kazuo Ishiguro - Pohřbený obr (Argo, 2017)
web nakladatelství

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Porouchané rádio Devina Townsenda

redakce 15.05.2019

V jedinečném bodě se celý Townsendův neuspořádaný vesmír sjednotí a vznikne řád. Novinka Empath trápí i překvapuje.

Hauschka v lese bez nástrah?

redakce 07.05.2019

Technika „připraveného klavíru“ se stala brzy proslulou a německého tvůrce dokázala bezpečně odlišit od dalších pianistů, jako jsou Nils Frahm nebo Ólafur Arnalds.

Vykouzlit ten okamžik (Anna von Hausswolff)

redakce 03.05.2019

Vyslovit se proti vykořeněné současnosti, prožít kouzlo přítomnosti. Zmrazit čas a vnímat sama sebe v celé svojí zranitelnosti.

Kronika spomienok Maggie Rogers

redakce 02.05.2019

Celé to odštartovalo video z jej hodiny na New York University, kde prezentovala svoje demo jednému z najúspešnejších producentov pop music, Pharellovi.

Propracovaná kytarová alchymie Swervedriver

redakce 25.04.2019

Drží se osvědčené indierockové receptury, která těží převážně z tradic ostrovního shoegazingu, tedy z žánru, jehož základy pomáhali zkraje 90. let sami budovat.

Obyčejnost narkomanů / Modlitba

redakce 21.04.2019

Nabízí se srovnání se snímkem Beautiful Boy, který poněkud povrchně popisoval rozpadající se vztah otce a závislého syna, zatímco Modlitba sleduje jedince bojujícího s...

Svět pomalu hoří… (Ladytron)

redakce 20.04.2019

Z alba není ani tak cítit politická angažovanost, jako spíš pocit bezmoci a odcizení v dystopickém světě.

Gregor Sailer: Pastelová nervozita opuštěných budov

redakce 14.04.2019

Rakouský fotograf Gregor Sailer ve svém posledním projektu důkladně prozkoumává fenomén Potěmkinových vesnic.

Žádné suché variace (Emil Viklický Trio Hraje Suchého a Šlitra)

redakce 07.04.2019

Viklický není typem muzikanta, který by se držel melodických schémat, jež mu předepisuje původní píseň...

Zvukový ambient ve své nejčistší podobě (IQ + 1)

redakce 03.04.2019

Sdružení IQ+1, tedy lidé, které najdete třeba také v Gurun Gurun, Pražském improvizačním orchestru, Poisonous Frequencies, B4 a dalších.