Články / Reporty

Pan Bílý v modrém (Jack White)

Pan Bílý v modrém (Jack White)

Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 07.07.2022

Po osmi letech přijel do Prahy Jack White. Guitar hero jedné generace, jeden z těch, kteří vrátili na scénu garážový rock a z komba kytara–bicí udělal módní záležitost. Člověk, který úspěšně pošťouchnul revival gramofonových desek. A hlavně plodný muzikant, který jen na letošek připravil dvě studiová alba. To první, Fear of the Dawn, je skvělé a ve výročních žebříčcích se rozhodně objeví, to druhé, Entering Heaven Alive, vyjde za pár dnů.

Páteř setlistu tak byla jasná, mezi jedenadvaceti položkami, které White sázel bez velkých prostojů, se ale vešlo i poměrně dost připomínek předchozích sólových počinů, ale hlavně kapel The White Stripes a The Raconteurs. A aby se to nepletlo, pódiu dominovala socha chlapíka s ukulele (něco mezi Whitem a komiksovým Tintinem), která byla dle repertoáru různobarevně nasvícena: sólový White modře, The White Stripes červeně, The Raconteurs zeleně, žlutě u The Dead Weather. Jinak bylo pódium i doprovodné vizuály striktně podřízené aktuální hudební etapě a Forum Karlín se zahalilo do modrobílé.

Fear of the Dawn je album, na němž White těká od nápadu k nápadu, hudba je nervózní, vzrušivá, místy uklidňující, místy šílená a naprosto svobodná, záměrně bořící očekávání a pravidla. Tato charakteristika by se dala vztáhnout i na koncert samotný. Když se ze schopného byznysmena Whitea stane ještě schopnější hudebník, je radost být u toho. Pan Bílý si vystačil s málem, soustředil se na hudbu a sám se nechával omamovat energií, která v tom divokém proudu hlasitých fuzzových kytar, blues, garážového rocku i country naraženém na skřipci tepe jako neklidné srdce. Na co proslovy, na co proklamace. Tohle byl v jádru starosvětský koncert – o striktní no phone politice se toho namluvilo a napsalo dost a byli tu i tací, kteří tento fakt nesli nelibě – s unikátní atmosférou. Trochu to ale kazil zvuk. Je až zarážející, že muzikant s pověstí perfekcionisty si nepohlídal zrovna takový fundament. Úvod se topil v chaosu, který se usazoval celou první třetinu, a i později se hudba místy rozpíjela, což dokonale zabíjelo potřebnou razanci špinavých riffů.

Ani to ale neumenšuje fakt, že Jack White je jedna z největších osobností, kterou může současná rocková hudba nabídnout. Na koncertech suverénně určuje pravidla a publikum mu zobe z ruky. A i kdyby nezahrál Seven Nation Army, byl by to holý fakt a jeho rozhodnutí. Nicméně, zahrál. Pořád je to rocková hymna druhého tisíciletí…

Info

Jack White (us)
5. 7. 2022 Forum Karlín, Praha

foto © David Swanson

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Mezi chaosem a soustředěním (The Ex)

Akana 24.03.2024

Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.

Róisín Murphy: elegancia a veľa vtipu

Michal Mikuláš 20.03.2024

Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...

7 okamžiků South by Southwest 2024

David Čajčík 20.03.2024

Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.

Někdy to vazbí, někdy vázne (Idles)

Michal Smrčina 17.03.2024

Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.

Ze dna spirály (hackedepicciotto)

Kryštof Kočtář 15.03.2024

Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.

Zapleteni v sítích filmu (FAMUFEST)

Tomáš Jančík 13.03.2024

Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?

Harfa, která si vše pamatuje (Mary Lattimore)

Julia Pátá 12.03.2024

Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.

Extatická geometrie s Meshuggah

Jan Starý 11.03.2024

Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace