Články / Reporty

Panáky na konec (Doe)

Panáky na konec (Doe)

Dominik Polívka | Články / Reporty | 25.02.2019

Dvojice ostrovních kapel hrajících na žánrovém hřišti říznějšího indie rocku s ušmudlaným lo-fi přístupem devadesátých let, proměnila mdlý sobotní večer ve víkendovou radost. Jistota pro ty, kteří zažili podzimní koncert na strahovské Sedmičce, a milé překvapení pro nezasvěcené.

Garážovou akci s garážovou účastí odstartovali bristolští Neurotic Fiction. Čtyřčlenná sestava vyprášila reproduktory smíchovského Underdogs‘ kombinací postpunku, surf rocku a úsměvného jangle popu, když absenci bubeníka vyřešili vypůjčením Jakea Popyura z Doe. Dvojhlasy kytaristky Livi Sinclair a klávesistky Jessie Pfundner vystupovaly a pluly na vlně surfových ozvěn kytarových promachů střídajících našláplá vybrnkávání. Skočná bicí doplňovala hravá postpunková baskytara, jejíž dynamický zvuk vytyčoval hranice dalším nástrojům. Živý, optimistický projev však postrádal jakoukoliv vizuální stránku nebo akci na pódiu, stejně jako komunikaci s publikem. Odměřenost a nerdství k indie jistě patří, ale tady až příliš kontrastovalo s idylickou atmosférou celé produkce.

Černá rtěnka, bílé kalhoty a gepardí kytarový popruh, Nicola Leel se zbytkem Doe nastoupili na stage a hrábli do strun. Londýnská trojice složená z bubeníka a dvou kytar pokračovala v pozitivním naladění s nenuceným přístupem a šmrncem. Dravý zvuk kloubící neupravený indie rock s prvky punk rocku rozhýbal lidi pod pódiem. Na první poslech střízlivé riffy doplňovaly neokázalou kytaru Deana Smitherse, připomínající mathrockové Tera Melos nebo intrikánské Mourn. Proměnlivá rytmika podtrhávala nezbedné frázování a celkovou slušivou ležérnost.

Vtipkování mezi skladbami o zážitcích z tour nebo youtubových absurditách (long egg) rušilo pomyslnou bariéru mezi pódiem a parketem. Smells Like Teen Spirit jako píseň na přání neuspěla, hit s názvem Heated z nového alba Grows Into It byl však solidní útěchou. „We have some cd’s at the bar, if you still know what it is,“ vtipkoval Jake Popyura o zastaralosti optického disku a závěrečné skladby Sincere a Cathy roztančily i toho posledního v sále. „Shots in the end,“ završila Nicola Leel hodinový set panákem kořalky. Co na to ostatní? Chotěbořská dvanáctka, vodka a horečka sobotní noci. Jen škoda bídného merche…

Info

Doe (uk) + Neurotic Fiction (uk)
23. 2. 2019 Underdogs‘, Praha

foto © Sean Martin

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

House (není) pro starý? (Ross from Friends)

redakce 18.05.2019

Outsider house plný drobných glitchů a neuhlazených samplů držel pevné tempo, zaťatý groove a hra s intenzitou ve skladbě Project Cybersyn...

Vražedné tempo (Anifilm 2019)

redakce 15.05.2019

Kino Světozor má pořád stejně specifické aroma, květnové počasí v Třeboni je pořád stejně matoucí a řada u asijského okýnka je pořád stejně dlouhá?

Donaufestival 2019: Co bylo nejvíc

redakce 09.05.2019

Donaufestival je pravidelně sázkou na kvalitní dramaturgii zasazenou do kulis historického rakouského městečka Kremže. Co bylo letos tím nejlepším? Nejen koncerty...

Tradice a progres, ruku v ruce (GoGo Penguin)

redakce 02.05.2019

Mrštné pianové kudrlinky v hravém songu Window přehazovaly otěže z jednoho nástroje na druhý, až se rozeběhly každý jinou cestou, stále však dokonale sehrané.

Pryč s hranicemi (Coilguns, Wrong, Or)

redakce 28.04.2019

Vlasatí řízci, těžkotonážní riffy a skučivá sóla, Wrong vrátili koncert do zajetých kolejí headbangingu a poga s jasným rozdělením pozic.

Pastelové barvy krve Goblin

redakce 17.04.2019

Pastelové barvy, jemná klišé, ostré nože, cákance krve a béčkové, rudomodré mysteriózno. Claudio Simonetti a jeho Goblin.

Trápení kokainové kočičky (Tess Parks)

redakce 15.04.2019

Koncert Tess Parks nenabídl zrovna moc argumentů, proč tuhle slečnu raději neposlouchat doma. Nabídl ale jednu neodbytnou otázku. Jenom jednu?

Moravské lidovky? Jedině s americkým přízvukem. (Dálava)

redakce 12.04.2019

Zcela zásadní byly nápadité instrumentace charakterizované elektrickou či akustickou kytarou Arama Bajakiana (John Zorn, Lou Reed, Diana Krall). Staré melodie, nová podání. Dálava.

Nejen na vlně italského diska (CPH:DOX)

redakce 04.04.2019

Tentokrát mezi Munchovým výkřikem a přiléhavými blyštivými oblečky. CPH:DOX naposledy.

Charismatický introvert (Night Lovell)

redakce 02.04.2019

Night Lovellův hluboký a místy až strašidelný hlas v člověku obvykle dokáže rozpohybovat samotné vnitřní orgány.