Články / Reporty

Pastelové barvy krve Goblin

Pastelové barvy krve Goblin

Michal Smrčina | Články / Reporty | 17.04.2019

Je to trochu nejistý krok. Italský prog rock ze sedmdesátých let nespadá do mého standardního záběru. Situaci zde ovšem mění, že jde o kapelu, která svou existenci úzce spojila se specifickým žánrem giallo hororu, režiséry jako Argento nebo Fulci, a postarala se o početné soundtracky. Jestli mě k tomuto kdysi náhodou nasměrovaly přednášky filmové vědy důstojně nazvané Estetika krve, tak zbytek návštěvníků vypadá, že přichází na jistotu. Předkapely není třeba a aktuální složení Goblin nijak nerozhazuje ani slabá návštěvnost. Kultovní, ale přeci jen niche status a vyšší cena si vybírají daň jen v tomto ohledu, potřebnou protiváhu představuje zápal publika a mile nekritické nadšení. Nakonec není od věci si užít Futurum i v komornějším podání.

fotogalerii z koncertu hledejte zde

Sledovat peripetie kapely, reuniony a proměnlivé složení není nutné, je dost, že projekt stále táhne dál hlavní skladatel a klávesista Claudio Simonetti. Rozložené stupně několika kláves určují fyzické limity jeho působnosti, nejde o zbytečnou akrobacii. Přesto pódiu zjevně dominuje a spoluhráči pouze dotváří už namalované obrazy. Prošedivělý muž se zdobnou principálskou košilí a klamavou vizáží folkového hudebníka řevnické Porty přijíždí do Prahy zahrát vůbec poprvé, navzdory tomu, že právě třeba ikonickému snímku Suspiria už bylo přes čtyřicet let. Vůbec to nevadí – syntezátory udávají chvíli tajemné, chvíli manické a nervní tempo, kytara a basa mnohokrát slyšené pianové motivy posiluje, basistka si sice až otravně nárokuje pozornost v popředí stage, ale Simonetti zůstává přirozeným středobodem koncertu, s relativně úspornými, a přesto účinnými pohyby i rozšafným pohozením delšími vlasy. Něco psychedelie, střídmé dávky jazzových variací, melanž rocku a elektroniky a melodie, co se snad všem přítomným vryly do paměti už dávno. Což je i právě tím, za čím dnes přišli, a Simonetti si je velmi dobře vědom toho, že zde jde hlavně o stará alba ze sedmdesátých a osmdesátých let, i když svůj relativně pokročilejší věk občas vyplní i současnou tvorbou. Projekce to reflektuje ve sledu známých scén z nutně související filmografie. Pastelové barvy, jemná klišé, ostré nože, cákance krve a béčkové, rudomodré mysteriózno. Na giallo motivy ze snímků Profondo Rosso, Opera nebo Démoni je zřejmé, že se rozhýbané, poctivě aplaudující publikum ocitlo na správném místě.

Kývání hlavou do rytmu starých soundtracků přináší jen málo nostalgie. Spíše stvrzuje životaschnopnost dnes už klasických skladeb, aniž by evokovalo pocit návštěvy progrockového skanzenu či filmového muzea. Hlavní záhadou překvapivě živého večera se ale nakonec navzdory pochmurným výjevům Goblin stává můj zmizelý kabát.

Info

Claudio Simonetti's Goblin (it)
13. 4. 2019 Futurum Music Bar, Praha

foto © Pavels Dunaicevs

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Na kusy (Cult of Luna & spol.)

Jakub Koumar 09.12.2019

The Fall. Světla žhnou a gradující hudba jako by trhala kusy sebe sama a ty padají z pódia do hlediště.

Více lidskosti (Holy Herndon)

Natálie Zehnalová 09.12.2019

Sedm lidí a jedna umělá inteligence zaplnili industriální budovu Kraftwerku odzbrojující dávkou energie, křehkosti a lidskosti.

Pestré farby neo-soulu (Jordan Mackampa)

Jonáš Sudakov 08.12.2019

V obyčajnom šedom svetri a s drobnou zimnou čiapkou sa podobá na Marvina Gayea nielen vizuálne, ale v jeho tvorbe je počuť aj dušu tejto legendy.

Dvakrát tři na Contempulsu (Trio Catch, Poing)

Jan Starý 03.12.2019

Během celého bloku fascinovalo nejen to, jak precizně jsou hráčky sehrané, ale i souznění, které se dá občas zachytit u jazzových nebo rockových kapel.

Méně světla (Boy Harsher)

Michal Smrčina 02.12.2019

Vidím trika Nitzer Ebb, gotiky z krypt mísící se s klasickým techno výkvětem v černém, vidím chlapce v béžových rolácích...

Oběd u ďáblovy bábinky (Ghost)

Jiří Vladimír Matýsek 02.12.2019

Švédský fenomén Ghost hrál u nás už dvakrát, nikdy to ale nebylo pořádně. S plnohodnotnou show dorazili až nyní, do moderních, chladných prostor O2 Universa.

Chaos, který nikdy nenastal (Amnesia Scanner)

Natálie Zehnalová 02.12.2019

Stojíme kolem dokola nevelkého pódia, sestávajícího ze třech oddělených platforem situovaných tak, aby se na představení dalo dívat i z vrchních pater majestátní budovy Kraftwerku.

Iba plakať v tmavých kútoch (The Paper Kites)

Jonáš Sudakov 27.11.2019

Pri akustických častiach nabádal barmanov, aby robili tie najtichšie drinky v ich živote a fanúšikov zas povzbudzoval, aby sa pripojili k spevu, iba keď poznajú slová...

Contempuls 2019: Formy pro emoce (Ascolta, Satoko Inoue)

Jan Starý 26.11.2019

Kombinování médií je velkým tématem dneška, jen výjimečně je ovšem takto dotažené, smysluplné a působivé.

Nedělní chvilka s Kadebostany

Adéla Poláková 26.11.2019

Zpěvačka Kristina Jakovleva se upřeně dívá do dálky a přísný výraz skupiny podtrhuje podsaditý pozounista Ross Butcher svými výraznými sóly.