Články / Sloupky/Blogy

Paul Wallfisch: On and off the road #3

Paul Wallfisch: On and off the road #3

Paul Wallfisch | Články / Sloupky/Blogy | 07.10.2012

V německém Dortmundu je vedle budov opery a městského divadla vlnitá, kovová konstrukce, která připomíná opuštěný nákladní vagón nebo kanclík stavbyvedoucího na velké stavbě. Na jednom konci je připnutá replika zelené, retro-futuristicky zahnuté střechy opery. Tenhle pokus o architektonickou celistvost si mohli odpustit. Jde o tzv. Kinder Oper, což v překladu neznamená milejší operu, ale operu pro děti. V kontrastu s mnohem většími budovami kolem připomíná ta konstrukce něco jako Stonehenge na pódiu Spinal Tap. A fakt, že zrovna ve chvíli, kdy mě tohle napadlo, vyšel ze dveří chlap s kytarovým zesilovačem Peavey, ten dojem jen umocnil. Vzápětí jsem si všiml, že se na flekatém zažloutlém trávníku něco hýbe. Všemi směry poskakovali králíci. Ne jeden nebo dva, ale pět, šest, možná tucet na první pohled. Cupitají pod Kinder Oper, vyskočí z druhé strany, zastaví se uprostřed trávníku, čenichají a uždibují trávu. Všude kam se podívám, jsou KRÁLÍCI. Málem do sebe vrážejí, kolik jich tu je. Možná to přeci jenom je milejší opera...

Jsem v Dortmundu týden a pokaždé, když procházím okolo Kinder Oper do nové kanceláře, jsou tam a spokojeně mě ignorují. Kdyby jen věděli, jak dobrý pocit z nich mám. Ptal jsem se kamaráda a svého budoucího šéfa, který je uměleckým ředitelem divadla, jestli o těch králících ví, a řekl, že ne. Jsem snad jediný, kdo ty králíky vidí? Mám je v hlavě nebo co? Vidím králíky z restaurace za rohem, kam si chodím pro svojí denní dávku kapučína, vidím je v parku u metra. V Dortmundu je překrálíkováno! Jediné místo, kde je nepotkávám, je přes ulici, u kliniky pro drogově závislé, kde se vydává metadon. Moje ranní procházka do práce mě každý den zavede mezi králíky a děvky. Přijde mi to jako patřičně teatrální zasvěcovací rituál.

Dortmund je evropský Pittsburgh, tohle už tvrdím nějaký čas. Tedy od doby, co jsem zjistil, že to bude moje základna pro další rok nebo dva. Nikdo nemá ponětí, kde Dortmund je, všichni se ptají na nejbližší velké město. Říkám jim, že je to u Düsseldorfu, ale Dortmund je ve skutečnosti větší. Jen o něm nikdo nikdy neslyšel. Zapomenuté město. Naopak v Německu o Pittsburghu slyšel evidentně každý. Nebo jim ten název přijde vtipný. V Dortmundu stále žijí lidé, protože neměli kam jít, když zanikla všechna pracovní místa. Není to jako v Detroitu, kde si pole a lesy berou zpátky místa, kde se dřív vyráběly stroje na kácení lesů a obdělávání polí, centrum Detroitu je dneska zemědělská oblast. Pittsburgh ani Dortmund tak neskončily. Je neuvěřitelné, že v Pittsburghu ještě pořád žijí lidé, tam dole u řeky, a užívají si všechny ty nové stylové kavárny a bary. Dortmund to tak daleko zatím nedotáhl, ale má snahu.

Andy Warhol byl z Pittsburghu. Andyho úprk z Pittzburghu je dobře zdokumentovaný na skvělém albu Songs for Drella (což asi není úplně to nejlepší, co kdy Lou natočil, ale nepochybně to je, vyjma houslových ploch na albech The Stooges, to nejvýraznější, co za svojí kariéru stihl John Cale). Jedním z důvodů, proč lidi zůstávají v Dortmundu, je, že se Německo stará nebo aspoň dosud staralo o ty, kteří už se o sebe postarat nemůžou. Nemám nejmenší ponětí, proč lidi zůstávají v Pittsburghu. Možná je to tím, že celý svůj život pracovali v dolech a slévárnách a jsou hrdí na to, co vybudovali. A taky jsou poněkud unavení, když je poslední šichta u konce.

Němci nebo Evropané obecně se tak často nestěhují z města do města. Tedy ne tolik jako my, stěhovaví severoameričané, my jdeme za penězi a vlastními vrtochy kamkoli nás to zavane. Evropané jsou vždycky překvapení, že v amerických pasech není kolonka pro adresu. Právě jsem strávil týden hledáním bytu v Dortmundu a první věc, kterou jsem se dozvěděl, byla, že do německých bytů se nemontují kuchyně. Ze zdi trčí vodovodní trubka a tím to končí. U nás je kuchyň součástí vybavení a nepředpokládá se, že kuchyňský dřez si prostě jen tak zabalíte, až potáhnete o dům dál. Nebo nedejbože sporák a ledničku. V Dojčlandu to tak není. Copak tihle lidé nepotřebují uprostřed noci jen tak zmizet a začít nový život v nějaké bohem zapomenuté bavorské vísce? Tedy, oni se stěhují, a to čím dál tím častěji, ale pořád si to ještě nepřipouštějí. Takže žádné kuchyně. A žádné šatní skříně. Garderobu si taky budete muset odtáhnout na hřbetě. To vás naučí, někam se stěhovat!

V Dortmundu se chystá představení nazvané Heimat Under Erde. Má to být pohled na nedávnou historii města z hluboké perspektivy horníků. Tedy těch desetitisíců přistěhovalců, co v dolech fárali míle a míle pod povrch, a kteří, pokud měli to štěstí a dostali se zpátky, dožívali své životy v přilehlém městě. Pod povrchem jsou všichni černí. Jedno odpoledne jsem se seznámil s tureckým virtuózem na uhlí a o hodinu později jsem stál v kostele před třiceti opilými sedmdesátiletými horníky, kteří v čtyřhlasé harmonii zpívali hornické písně. A já si to mám dát dohromady.

Minulý týden jsem se taky seznámil s člověkem, co hraje na kytaru v představení Songs for Drella v Ruhr Gebeit, velkém hitu velkého divadla ve vedlejším městě. Němci z toho alba udělali muzikál a přinejmenším část z těch horníků evropského Pittsburghu ho zbožňuje. Tohle mi někdo vysvětlete.

Info

Vyšlo ve Full Moonu #3> / 2010.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #52: Jaké by to bylo...

Michal Pařízek 06.05.2021

Jaké by to bylo, kdyby Kryštof Kolumbus skončil jako podřadný otrok a celá slavná konkvista se obrátila do incké invaze do staré dobré Evropy? V Šejkru se toho dozvíte mnohem…

Šejkr #51: Na vnitřní vlně

Michal Pařízek 22.04.2021

Třetí největší město ve Španělsku, jiný vzduch, jiné nebe, jiné prostředí. Jak to poznamená dnešní Šejkr na Radio 1?

Katetr: Vytáhni si hlavu z vreca

Jarmo Diehl 18.04.2021

Idea přišel s klipem k poněkud infantilnímu tracku Hraju si, kde s přáteli rapuje o tom, že má péro, žmoulá ho a verbálně klohní.

Bubny Voices: z Prahy do Kyjeva a zase zpátky

Iryna Zahladko 15.04.2021

Na konci prosince loňského roku vydal ukrajinský hudební label System album Bubny Voices, které je svéráznou hudební dokumentací areálu v okolí Nádraží Praha-Bubny.

Katetr: Nedívej se, mami! (a další prolákliny kontinua)

Jarmo Diehl 11.04.2021

Číslo jedna na streamech drží Refew x Roleeexx, kteří repujou o tom, že jen oni jsou real. Co je nového u Milion+? Terénní sběry, folklór i písničkáři. Peklo.

Šejkr #50: Sejde z mysli?

Michal Pařízek 08.04.2021

O Praze ožralé, nočních procházkách, porušování zákona i pozoruhodném algoritmu zasutých vzpomínek. Před dnešním vysíláním dalšího Šejkru na Radiu 1.

Katetr: Jak zrecyklovat stovky dýlerpytlů

Jarmo Diehl 04.04.2021

Acid punk, gotika, slowcore i poštovní kufr Olivera Torra. Marpo, Ben Cristovao a další roztleskávačky. Na strunách srdečních.

Anketa: Promo vs. video (Soundczech)

redakce 31.03.2021

Účastníků výzvy SoundCzechu se ptáme, jak spolupráce dopadla a jak lze videoformátu využít v rámci propagace.

Šejkr #49: Máme se dobře, ale špatně to snášíme.

Michal Pařízek 25.03.2021

Když je ráno hezky, tak je fajn, když není, tak je to nanic. Trochu prvobytně pospolná společnost, ano… O Haně Hegerové, Danu Sartainovi i Radiu 1.

Vstupní prohlídka: Sam Handwich

redakce 22.03.2021

Čtveřice mladých můžu spojuje své síly do chutného akusticko-elektronického sendviče s příchutí šťavnatých syntezátorů s bohatou kytarovou oblohou. Co nám o sobě řekli?

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace