Články / Reporty

Pentagramy nad Žižkovem (Perturbator)

Pentagramy nad Žižkovem (Perturbator)

Michal Smrčina | Články / Reporty | 12.03.2019

Je vyprodáno? Vypadá to tak. Obavy z přeplněné Akropole byly na místě, hlavní sál je naplněný po okraj a nebýt důrazných štulců lokty, zůstal bych u vstupních dveří. Byl jsem varován už odpoledne, občas se to v Akropoli podaří – kapacita nestačí, jsou otevřeny spodní dveře a část publika je vytlačena do foyer. Kdo jsou vlastně návštěvníci tohohle koncertu? Jsou to metalheads, kterým učarovali synťáky na Brutal Assaultu a dusali v blátě před hlavní stagí? Jsou to klubeři odkojení technem, francouzským elektrem, nebo snad filmovými soundtracky minulých desetiletí a takovými Goblin či Tangerine Dream? Nebo prostě náhodní nadšenci, které sem přivedla osobitá neo-noirová hra Hotline Miami, k jejímuž soundtracku Pertubator podstatně přispěl? Těžko říct, sám se cítím v tomto ohledu částečně přináležící do každé z těchto skupin, přitom nikam.

Jde o zvláštní hudební kombinaci, nostalgická retro vlna říznutá metalovou estetikou a syntezátory. Neonové okultno, které se zhmotnilo pod hlavičkou labelu Blood Music. Hned zkraje je zřejmé, že půjde o spektákl – žhnoucí pentagram nad stagí sice nepřekvapí, ale stejně působí impozantně, stěny reflektorů vrhají do sálu paprsky studeného světla, vizuální stránka je promyšlená, aniž by sklouzávala k pouťovosti. První tóny sice ukazují, že přízvisko taneční elektronika, které Pertubator někdy dostává, nesedí jednoznačně, rostoucí moshpit to ignoruje a beaty strhávají nadšené posluchače i během klidnějších pasáží. Výrazné melodie, údery synťáků i živé bicí, které přidávají zvuku na syrovosti a dynamice. Vyvýšený stupínek pro headlinera a vůbec uspořádání scény dává tušit, že úmyslem je navodit dojem kázání, ale temnota hloub nesahá, hraje se na efekt.

Pertubatorova produkce vrací do let minulých, kdy klubový směr udávalo francouzské elektro a label Ed Banger. Postava ze synthwaveového svatostánku si nicméně drží jinou image, jiný výraz, než míval french touch před lety, paralelu by snesl leda Kavinsky, a to ještě obloukem. Vizuálně lze snad hledět k ikonickému kříži a monumentalitě Justice, tento krucifix je ale obrácený. Dlouhé vlasy, chladný výraz a uzavřené soustředění postupně roztává, dojde na headbang i komunikaci s publikem. Pertubator možná neprodukuje kdovíjak originální hudbu, spíš crossover srovnatelný třeba s Carpenter Brut, rozhodně ale svou tvorbu bere vážně, což je znát i na bohatě vybaveném a taky nekřesťansky naceněném stánku s merchem.

Dunivé hektické tracky s vysokým bpm a industriálními prvky strhnou jen dočasně, naproti tomu pomalejší, gradující skladby s filmovým nádechem fungují o poznání lépe. Nejde tolik o tanec, jako o prostor se na chvíli vytrhnout, zasnít, nechat pracovat vrstvené dystopické obrazy a celkový dojem. A to se během sugestivního setu více méně daří. Dokonce i běžná noční pouť Žižkovem pak nabývá matných, cyberpunkových kontur a neony nonstopů svítí trochu jinak. Pentagram poskládaný z vystřelováků zůstává obrazem večera.

Info

Pertubator (fr)
9. 3. 2019 Palác Akropolis, Praha

foto © Filip Kůstka

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

House (není) pro starý? (Ross from Friends)

redakce 18.05.2019

Outsider house plný drobných glitchů a neuhlazených samplů držel pevné tempo, zaťatý groove a hra s intenzitou ve skladbě Project Cybersyn...

Vražedné tempo (Anifilm 2019)

redakce 15.05.2019

Kino Světozor má pořád stejně specifické aroma, květnové počasí v Třeboni je pořád stejně matoucí a řada u asijského okýnka je pořád stejně dlouhá?

Donaufestival 2019: Co bylo nejvíc

redakce 09.05.2019

Donaufestival je pravidelně sázkou na kvalitní dramaturgii zasazenou do kulis historického rakouského městečka Kremže. Co bylo letos tím nejlepším? Nejen koncerty...

Tradice a progres, ruku v ruce (GoGo Penguin)

redakce 02.05.2019

Mrštné pianové kudrlinky v hravém songu Window přehazovaly otěže z jednoho nástroje na druhý, až se rozeběhly každý jinou cestou, stále však dokonale sehrané.

Pryč s hranicemi (Coilguns, Wrong, Or)

redakce 28.04.2019

Vlasatí řízci, těžkotonážní riffy a skučivá sóla, Wrong vrátili koncert do zajetých kolejí headbangingu a poga s jasným rozdělením pozic.

Pastelové barvy krve Goblin

redakce 17.04.2019

Pastelové barvy, jemná klišé, ostré nože, cákance krve a béčkové, rudomodré mysteriózno. Claudio Simonetti a jeho Goblin.

Trápení kokainové kočičky (Tess Parks)

redakce 15.04.2019

Koncert Tess Parks nenabídl zrovna moc argumentů, proč tuhle slečnu raději neposlouchat doma. Nabídl ale jednu neodbytnou otázku. Jenom jednu?

Moravské lidovky? Jedině s americkým přízvukem. (Dálava)

redakce 12.04.2019

Zcela zásadní byly nápadité instrumentace charakterizované elektrickou či akustickou kytarou Arama Bajakiana (John Zorn, Lou Reed, Diana Krall). Staré melodie, nová podání. Dálava.

Nejen na vlně italského diska (CPH:DOX)

redakce 04.04.2019

Tentokrát mezi Munchovým výkřikem a přiléhavými blyštivými oblečky. CPH:DOX naposledy.

Charismatický introvert (Night Lovell)

redakce 02.04.2019

Night Lovellův hluboký a místy až strašidelný hlas v člověku obvykle dokáže rozpohybovat samotné vnitřní orgány.