Články / Reporty

Pentagramy nad Žižkovem (Perturbator)

Pentagramy nad Žižkovem (Perturbator)

Michal Smrčina | Články / Reporty | 12.03.2019

Je vyprodáno? Vypadá to tak. Obavy z přeplněné Akropole byly na místě, hlavní sál je naplněný po okraj a nebýt důrazných štulců lokty, zůstal bych u vstupních dveří. Byl jsem varován už odpoledne, občas se to v Akropoli podaří – kapacita nestačí, jsou otevřeny spodní dveře a část publika je vytlačena do foyer. Kdo jsou vlastně návštěvníci tohohle koncertu? Jsou to metalheads, kterým učarovali synťáky na Brutal Assaultu a dusali v blátě před hlavní stagí? Jsou to klubeři odkojení technem, francouzským elektrem, nebo snad filmovými soundtracky minulých desetiletí a takovými Goblin či Tangerine Dream? Nebo prostě náhodní nadšenci, které sem přivedla osobitá neo-noirová hra Hotline Miami, k jejímuž soundtracku Pertubator podstatně přispěl? Těžko říct, sám se cítím v tomto ohledu částečně přináležící do každé z těchto skupin, přitom nikam.

Jde o zvláštní hudební kombinaci, nostalgická retro vlna říznutá metalovou estetikou a syntezátory. Neonové okultno, které se zhmotnilo pod hlavičkou labelu Blood Music. Hned zkraje je zřejmé, že půjde o spektákl – žhnoucí pentagram nad stagí sice nepřekvapí, ale stejně působí impozantně, stěny reflektorů vrhají do sálu paprsky studeného světla, vizuální stránka je promyšlená, aniž by sklouzávala k pouťovosti. První tóny sice ukazují, že přízvisko taneční elektronika, které Pertubator někdy dostává, nesedí jednoznačně, rostoucí moshpit to ignoruje a beaty strhávají nadšené posluchače i během klidnějších pasáží. Výrazné melodie, údery synťáků i živé bicí, které přidávají zvuku na syrovosti a dynamice. Vyvýšený stupínek pro headlinera a vůbec uspořádání scény dává tušit, že úmyslem je navodit dojem kázání, ale temnota hloub nesahá, hraje se na efekt.

Pertubatorova produkce vrací do let minulých, kdy klubový směr udávalo francouzské elektro a label Ed Banger. Postava ze synthwaveového svatostánku si nicméně drží jinou image, jiný výraz, než míval french touch před lety, paralelu by snesl leda Kavinsky, a to ještě obloukem. Vizuálně lze snad hledět k ikonickému kříži a monumentalitě Justice, tento krucifix je ale obrácený. Dlouhé vlasy, chladný výraz a uzavřené soustředění postupně roztává, dojde na headbang i komunikaci s publikem. Pertubator možná neprodukuje kdovíjak originální hudbu, spíš crossover srovnatelný třeba s Carpenter Brut, rozhodně ale svou tvorbu bere vážně, což je znát i na bohatě vybaveném a taky nekřesťansky naceněném stánku s merchem.

Dunivé hektické tracky s vysokým bpm a industriálními prvky strhnou jen dočasně, naproti tomu pomalejší, gradující skladby s filmovým nádechem fungují o poznání lépe. Nejde tolik o tanec, jako o prostor se na chvíli vytrhnout, zasnít, nechat pracovat vrstvené dystopické obrazy a celkový dojem. A to se během sugestivního setu více méně daří. Dokonce i běžná noční pouť Žižkovem pak nabývá matných, cyberpunkových kontur a neony nonstopů svítí trochu jinak. Pentagram poskládaný z vystřelováků zůstává obrazem večera.

Info

Pertubator (fr)
9. 3. 2019 Palác Akropolis, Praha

foto © Filip Kůstka

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.

Lunchmeat 2019, letos s koninou

redakce 08.10.2019

Bludiště zvuků a světel, paprsky a plochy křižující prostor, pohled do neznáma a fascinace nalezeným. Objevování, kreativita, posouvání toho, co chápeme pod taneční hudbou.

Nadrobno nasekaní Black Midi

redakce 07.10.2019

Hulváti, ani nepozdraví, nepoděkují, ubezpečení, že jsme to nejlepší publikum na světě, se od nich nedočkáme, nanejvýš utrousí nějaké to gesto...

Co nevadí u Hm…

redakce 06.10.2019

„Všechna slast musí být spotřebována, takový je zákon…,“ znělo ve čtvrtek večer přeplněnou Akropolí.