Články / Reporty

Pentagramy nad Žižkovem (Perturbator)

Pentagramy nad Žižkovem (Perturbator)

Michal Smrčina | Články / Reporty | 12.03.2019

Je vyprodáno? Vypadá to tak. Obavy z přeplněné Akropole byly na místě, hlavní sál je naplněný po okraj a nebýt důrazných štulců lokty, zůstal bych u vstupních dveří. Byl jsem varován už odpoledne, občas se to v Akropoli podaří – kapacita nestačí, jsou otevřeny spodní dveře a část publika je vytlačena do foyer. Kdo jsou vlastně návštěvníci tohohle koncertu? Jsou to metalheads, kterým učarovali synťáky na Brutal Assaultu a dusali v blátě před hlavní stagí? Jsou to klubeři odkojení technem, francouzským elektrem, nebo snad filmovými soundtracky minulých desetiletí a takovými Goblin či Tangerine Dream? Nebo prostě náhodní nadšenci, které sem přivedla osobitá neo-noirová hra Hotline Miami, k jejímuž soundtracku Pertubator podstatně přispěl? Těžko říct, sám se cítím v tomto ohledu částečně přináležící do každé z těchto skupin, přitom nikam.

Jde o zvláštní hudební kombinaci, nostalgická retro vlna říznutá metalovou estetikou a syntezátory. Neonové okultno, které se zhmotnilo pod hlavičkou labelu Blood Music. Hned zkraje je zřejmé, že půjde o spektákl – žhnoucí pentagram nad stagí sice nepřekvapí, ale stejně působí impozantně, stěny reflektorů vrhají do sálu paprsky studeného světla, vizuální stránka je promyšlená, aniž by sklouzávala k pouťovosti. První tóny sice ukazují, že přízvisko taneční elektronika, které Pertubator někdy dostává, nesedí jednoznačně, rostoucí moshpit to ignoruje a beaty strhávají nadšené posluchače i během klidnějších pasáží. Výrazné melodie, údery synťáků i živé bicí, které přidávají zvuku na syrovosti a dynamice. Vyvýšený stupínek pro headlinera a vůbec uspořádání scény dává tušit, že úmyslem je navodit dojem kázání, ale temnota hloub nesahá, hraje se na efekt.

Pertubatorova produkce vrací do let minulých, kdy klubový směr udávalo francouzské elektro a label Ed Banger. Postava ze synthwaveového svatostánku si nicméně drží jinou image, jiný výraz, než míval french touch před lety, paralelu by snesl leda Kavinsky, a to ještě obloukem. Vizuálně lze snad hledět k ikonickému kříži a monumentalitě Justice, tento krucifix je ale obrácený. Dlouhé vlasy, chladný výraz a uzavřené soustředění postupně roztává, dojde na headbang i komunikaci s publikem. Pertubator možná neprodukuje kdovíjak originální hudbu, spíš crossover srovnatelný třeba s Carpenter Brut, rozhodně ale svou tvorbu bere vážně, což je znát i na bohatě vybaveném a taky nekřesťansky naceněném stánku s merchem.

Dunivé hektické tracky s vysokým bpm a industriálními prvky strhnou jen dočasně, naproti tomu pomalejší, gradující skladby s filmovým nádechem fungují o poznání lépe. Nejde tolik o tanec, jako o prostor se na chvíli vytrhnout, zasnít, nechat pracovat vrstvené dystopické obrazy a celkový dojem. A to se během sugestivního setu více méně daří. Dokonce i běžná noční pouť Žižkovem pak nabývá matných, cyberpunkových kontur a neony nonstopů svítí trochu jinak. Pentagram poskládaný z vystřelováků zůstává obrazem večera.

Info

Pertubator (fr)
9. 3. 2019 Palác Akropolis, Praha

foto © Filip Kůstka

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.