Veronika Jastrzembská | Články / Recenze | 07.06.2022
Už je tomu deset let, co britští Alt-J vydali svůj pestrobarevný debut An Awesome Wave, který si rychle získal oblibu nejen u anglických posluchačů. Album obsahující hity jako Breezeblocks nebo Fitzpleasure dokonce získalo ocenění Mercury Prize a umístění v žebříčku top dvaceti nejposlouchanějších interpretů Spojeného Království v roce 2012. Následovala jemnější, citlivá nahrávka This Is All Yours a o tři roky později pak divoká, nesourodá Relaxer. Na nové desce The Dream navazují rozmanitostí a rozervaností napříč hudebními žánry, ovšem v jemnější a přístupnější formě.
Alt-J se opět do svého díla nebáli zakomponovat nepřeberné množství prvků. Na jednom místě se tak mísí jemné klavírové melodie, sborové vokály, operní árie, zvuky ulice, folk, smyčce v podobě houslí a cell, techno. Opravdu pestrá paleta může působit přitažlivě nevyčerpatelnou škálou možností, ovšem nutí také k obezřetnosti, aby výsledek dával smysl a jednotlivé elementy nesloužily jen k zaujetí pozornosti, ale měly i svůj důvod. Alt-J se tohle ne vždy daří.
Na nové desce lze jen stěží hledat nějaké jednotící, společné prvky. Každá píseň je v tom sama za sebe. Ano, stále je sice páteří téměř všech skladeb kroutící se uhrančivá basová linka, dunivé bicí, synťákový podkres a pro Alt-J typické a capella momenty, ovšem každá skladba má svůj individuální přístup a osobní zdobítka.
Ať už se jedná o úvodní Bane, kde Alt-J hned na začátku potvrzují svou obratnost v budování napětí a v práci s dynamikou, díky které dokáží zaujmout monumentálními, prostorově ohromujícími písněmi. Opakující se sborové vokály „I sold my soul“ vytváří spolu s mohutnými údery bicích a naléhavou kytarou poutavý, dramatický úvod. Velkolepost a pompéznost sálá téměř z každé skladby a vytváří tak zajímavé kontrasty s poklidnou Walk a Mile nebo jednoduše zaranžovanou Get Better. V té Joe Newman dosud nejotevřeněji a nejupřímněji vykládá své myšlenky a pocity a přibližuje bolestné ztráty, které umocňuje intenzivním opakováním veršů „I still pretend you're only out of sight in another room, Smiling at your phone.“
Alt-J se výběrem motivů odchylují od svých většinou neosobních, málo intimních zpovědí a kromě lásky a štěstí se teď věnují i temnějším tématům jako nemoc a závislost. Třeba skladba Actor přibližuje příběh neúspěšného herce závislého na kokainu, Bane zase vypráví o klukovi a neutichající myšlence na kolu.
Závěrečná Powders by určitě mohla být pohodovou, uklidňující tečkou na závěr. Bohužel ani tady si Alt-J neodpustili vylepšovátka v podobě nahrávky konverzace dvou lidí doplněné o zvuky vln. Výsledný dojem je rozpačitý, rozhodně se v této směsici experimentu najdou zajímavé, kreativní místa, naneštěstí na každé z nich připadá stejný počet nesmyslných pasáží.
Text vyšel v magazínu Full Moon #132.
Alt-J - The Dream (Infectious Music, 2022)
web
živě: Alt-J (uk)
9. 6. 2022 18:00
Power Station Holešovice, Praha
web koncertu
foto © se svolením Alt-J
Jiří Přivřel 19.06.2022
Jiný Nick Cave. Ale přeci nechceme, aby pořád trpěl...
Maria Pyatkina 15.06.2022
Z archivu magazínu Full Moon odemykáme recenzi posledního alba belgické skupiny Balthazar u příležitosti jejího vystoupení na pražském festivalu Metronome.
prof. Neutrino 11.06.2022
Po vydání mnoha provokativních bestsellerů jako Třetí Šimpanz nebo Svět, který skončil včera si ve své poslední knize vytknul za cíl srovnat nesrovnatelné. Vytvořil odvážnou tezi...
Paulína Janičíková 21.05.2022
Naplnenie, ktoré prichádza po uvedomení si vlastnej osobnostnej esencie, je stelesnené v záverečnej skladbe a sprievodnom klipe Gentle...
Veronika Tichá 15.05.2022
Přestože jsou texty poměrně negativní, nevyzařuje z nich beznaděj, ale všechny emoce se dostávají ven a nebojí se být divoké, průbojné a drsné.
Michal Pařízek 08.05.2022
Theon Cross je členem Sons of Kemet nebo Seed Ensemble, v posledních letech shodně nominovaných na Mercury Prize, spolupracuje s Nubyí Garcia, Mosesem Boydem nebo rapperem Kanem.
Michal Pařízek 26.04.2022
Dionysus působí zcela jinak, aniž by Lisa Gerrard a Brendan Perry, jehož podivuhodné zájmy a potěšení jsou za nahrávkou cítit zejména, ztratili cokoli ze svého umu, stylu nebo elegance.
Tomáš Kouřil 19.04.2022
S novou nahrávkou vytanou vzpomínky na druhou půli nultých let. Sociální sítě neexistovaly, na koncerty se chodívalo na kapely, ale i jen tak potlachat...
Filip Švantner 11.04.2022
Helms Alee... To nie je len nostalgia za skvelým katalógom Hydra Head a za časmi, keď hardcoreové kapely zo Seattlu vydávali jeden nadčasový album za druhým.
Jiří V. Matýsek 02.04.2022
Hvězdná pěchota je klasika, kterou překryla její filmová adaptace, a nové vydání nakladatelství Argo ji tak u nás může vrátit do oběhu.