Články / Reporty

Pět obrazů Nicka Cavea

Pět obrazů Nicka Cavea

David Čajčík | Články / Reporty | 24.11.2013

Obraz 1.
Alright, now this song is called Jubilee Street. Můžeme začít. První sloka, druhá, akcelerace. Zvrhává se to. Basa uvolňuje místo smyčci. Roztrhané žíně dávají vzniknout rozervanému zvuku, rock’n’roll na housle. Nick Cave roztěkaně přebíhá mezi pianem a davem. Jak poznat, které příběhy jsou reálné a které fikce, když každému z nich věříte? Zpěvák s vámi projde alejí pocitů, kde vzrostlé stromy reprezentují přeškrtané verše ve finálním stádiu preciznosti a vlnitá cesta ukazuje cestu hudební myšlence, která vede všemi směry, jen ne tím triviálním. Pár tónů, dekadence.

Obraz 2.
Pojď blíž, naznačuje Cave chlapečkovi na ramenou v davu. Budu ti vyprávět příběh. But the lil children know... Král už je mrtev, máme nového. Má černé sako a černou košili. Chlapeček se ho chytne, jako kdyby opravdu měl příležitost dotknout se krále, o kterém mu rodiče léta vyprávěli. A kamkoliv se přesune, tam se smrskne dav lidí, jako rybičky v akváriu, když na hladině přistane jídlo. Vazba, stratocasterové banjo, WOO! Tupelooo! Stárne Nick Cave? Ne. Tak jako Král. A tahle skladba nezestárne nikdy.

Obraz 3.
Jedna z těch vražedných balad. Dlouhý příběh násilí a nenávisti, prezentovaný v intimním a vroucném podání. Jen občas se rozsvítí červená světla, zazní zvuk samopalu, všichni udeří do svých nástrojů, ze kterých místo spršky krve vyletí jeden tón... A dvě slova k tomu: Stagger Lee. Nebo tři, pane? A co řekl ďábel? Can you feel my heartbeat? And those were the last words the Devil said, cause Stag put four holes in his motherfuckin’ head! Kolikrát musíte něco zaimprovizovat, než to přestane být improvizace? Nebo to bylo poprvé? Tohle je ta divokost, animalita, o které čtete titulky. Ďábel Nick Cave, ano... a jeho opus magnum. Syntéza groovujícího post-punku, gotické morbidity a caveovské intimity.

Obraz 4.
Piano je jediný důvod, proč se vrátit tam, kam patří. Mezi své spoluhráče. Buďme rádi, že se s námi někdo dělí o pocity, které každý z nás zná. Ticho, vyčkávání před titulním veršem. Ten okamžik, ve kterém netrpělivě čekáte na to, co jste slyšeli už tisíckrát, a stejně se bojíte, že třeba náhodou píseň skončí. Stejně náhle jako končí některé vztahy. Into My Arms... O Lord! Snad i nepatrný úsměv se mihl na tváři, když sborové O Lord! vytrysklo z jinak naprosto soustředěného publika. PJ Harvey byla jenom jedna, stejně jako tato balada.

Obraz 5.
Když už si myslíte, že jste dostali vše, pro co jste přišli, dostaví se hudební podklad tak křehký, že se bojíte, že neunese ani křišťálový vokál Nicka Cavea. Nikdo nemluví, snad ani nedýchá. Totální paralýza publika, které jen zbožně upíná zrak a visí na každém pohybu rtů. Push the Sky Away. Ne každou skladbu je potřeba vygradovat - dostat z bodu A do bodu B. Někdy chceme zůstat v bodě A a ve smyčce se věčně točit okolo melodické křivky, pulzujících varhan. Some people say it’s just rock’n’roll. But it gets you right down the soul. Amen.

Info

Nick Cave and The Bad Seeds (aus)
22. 11. 2013, Tipsport aréna, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

For k-punk 2021: postkapitalistické touhy

Mia Kordová 07.02.2021

Čtyřhodinový zážitek odstartoval Tim Lawrence videem nazvaným What is post-capitalism? Oslava života a díla britského kulturního teoretika Marka Fishera.

Galerie Průchod: veřejný výstavní prostor pro nikoho

Minka Dočkalová 21.01.2021

Umělci z Brna uspořádali vernisáž „pro nikoho“. Ve veřejném průchodu domu na Údolní nainstalovali velkoformátové grafiky.

Eurosonic Noorderslag 2021: Možnosti tu jsou

Aneta Martínková, su, Jakub Béreš, David Čajčík 18.01.2021

Přesun kultury na síť pokračuje. V online prostředí proběhl během minulých pár dní i největší a nejrespektovanější evropský showcase festival.

Vpřed! (Move Fest)

Veronika Mrázková 14.10.2020

"Za Hitlera se pálily knihy, dnes se na Facebooku skrývají nevhodné komentáře." Co je nevhodné? Hned první večer došlo na českou premiéru kusu Brave New Life.

Zvláštní magie (Jazz Goes to Town)

Jiří Vladimír Matýsek 11.10.2020

Může mít jazz punkovou energii? Může unést do jiných dimenzí? Může uspávat? Drtit sonickou stěnou? Samozřejmě. All That Jazz!

Takhle bude vypadat jazz budoucnosti? (Jazz Goes to Town 2020)

Jiří Vladimír Matýsek 09.10.2020

Navzdory okolnostem i letos - už po šestadvacáté - kráčí Hradcem Králové jazz. Tentokrát se táže: Kam směřujeme? Otázka vskutku aktuální...

Mezi Smetanou a music clubem (Bez ambicí)

Michaela Šedinová 09.09.2020

Ve skvělém prostředí – venkovní Smeták stage stála u Smetanova domu a vnitřní v industriálním klubu Kotelna.

Setkání v sadu: Sedmá pečeť, rok nejtemnější (Pelhřimovy 2020)

Václav 04.09.2020

Posledních několik let jsem měl pochybnosti o přínosnosti celé akce. Proč dělat něco, čeho je v Čechách nyní dosti. Hluboce jsem se mýlil.

Něco nadčasového (Tata Bojs & Filharmonie Brno & „mladí Mozarti“)

Adéla Polka 04.09.2020

Funguje to. Nenásilně a vkusně.

Darkshire v jeskyni skrývá budoucnost

Vadim Petrov 01.09.2020

Nová vlna dnb. Tady nejde o formality v rámci jednoho žánru, ale o estetiku nastupující generace.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace