Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 20.10.2024
Chodí Nick Cave v obleku i běhat? Nad tím jsem před sedmi lety přemítal, když jsem čekal, až koncert australského muzikanta začne. Teď, na stejném místě a ve velmi podobné atmosféře, mi na mysl přišla stejná myšlenka – zasutá vzpomínka, v atmosféře vznešeného očekávání trochu nepatřičná.
The Murder Capitol se svou špinavou postpunkovou variací nezaujali. Temnota pěkná, ale výsledek moc nelícoval a emoce, při vší snaze kapely, nějak neproudily. A publikum, které nakonec halu přece jen vyprodalo, šetřilo síly. Ostatně, na předskokanech byla na místě tak třetina platících.
Nick Cave se po odskoku k albu Carnage, které udělal jen s dlouholetým souputníkem Warrenem Ellisem, opět vrátil k The Bad Seeds a společně natočili brilantní desku. Wild God je nahrávka plná znovunalezené radosti ze života, návratem z hluboké temnoty do světla i odrazem okouzlení z prostých radostí světa. O tom je i skladba Frogs - jasně, Cave do ní zakomponoval motiv Kaina a Ábela, přesto žabičky vyskakující z kapes kabátu a vychutnávající si nedělní déšť jsou tím, co album vystihuje. Zaznělo skoro celé, scházela jen krásně gospelová As the Waters Covers the Sea. Škoda. Písně naživo ukázaly svou sílu a rozkvetly i ty na první dobou méně zajímavé, jako Final Rescue Attempt nebo O Wow O Wow (How Beautiful She Is). Klíčové myšlenky navíc na patřičných místech zářily na plátně za kapelou a podtrhávaly tak sdělení.
fotogalerie z koncertu tady
Kolem materiálu z Wild God vybudovali The Bad Seeds koncepčně pevně sevřený večer, který dokázal skákat od intimních momentů (I Need You, Into My Arms, O Children) po výbuchy extrovertní ďábelskosti (From Her to Eternity, Tupelo, dokonalý tandem Red Right Hand a Mercy Seat). „He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn. Několikrát rozjel v prvních řadách spontánní autogramiádu, učil se česká slovíčka, s publikem byl v neustálém kontaktu, drobně se špičkoval s kapelou a každý moment si užíval. A jako by u klavíru nedokázal vydržet. V I Need You nebo O Children šel až na hranu vlastní bolesti, ve From Her to Eternity se měnil v manického kazatele, děsivého i strhujícího zároveň. Mnoho tváří, mnoho emocí.
A taky má za sebou vynikající kapelu, v jejíž řadách momentálně basuje Colin Greenwood z Radiohead, kterému se kameramani sveřepě vyhýbali. The Bad Seeds poznáte hned. Dynamický, až přebujelý zvuk nového alba se podařilo do živé podoby přenést skvěle, hodně pomohl čtyřčlenný sbor, smyččové barvy z nahrávky nechyběly.
Koncerty Nicka Cavea & The Bad Seeds v sobě vždycky mají prvek magického transcendentálna. s novým albem je tento pocit ještě silněji konturovaný. O2 arenu proměnili v chrám lásky a radosti a taky naděje, že každá noc jednou skončí. Hluboké, povznášející, těžko popsatelné. Koncert roku. Radujte se!
Nick Cave & The Bad Seeds (aus) + The Murder Capital (uk)
17. 10. 2024 O2 arena Praha
foto © Romana Kovacs
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.