Placebo slavili dospěle

Popravdě, do beznadějně vyprodaného Fora Karlín kráčely davy s jistou obavou. Poslední pražský koncert v Lucerně před třemi lety měl do nezapomenutelného zážitku daleko.

Úvodní půlhodinka patřila velšským The Joy Formidable. Trojice vedená rtuťovitou kytaristkou a zpěvačkou Rhiannon "Ritzy" Bryan předvedla poměrně slušný set, ve kterém se vyznali k lásce k Placebu, trhali kytarami o sto šest, jen se zdálo, že podobnou muziku i styl zpěvu už jste kdesi slyšeli... u dalších x kytarovek.

Every You Every Me zaječí z projekce a běží klip. Kapely, jak se zdá, netřeba, fanoušci si zpívají s videem, když ale nastoupí hvězdy, jekot zesílí. Stefan Olsdal snad ještě o něco hubenější než naposledy (ano, jde to), Brian Molko opět nešetřil s makeupem, výroční turné probíhá v rozšířené sestavě o Williama Lloyda, Fionu Brice, Nicka Gavrilovice, za bicími sedí Matt Lunn. Vše je, jak má být.

Pár kousků na úvod a přivítání, nestačíte se divit. Ten tam je přinasraný, dramaticky se tvářící umělec. Molko evidentně dobře naladěn, vítá se s první řadou jako se starými známými - i když oni to v podstatě staří známí jsou, internacionální groupies jedou podstatnou část turné - a pohaní Brexit. Narozeninový mejdan s tisícovkami příchozích může začít.

Without You, I'm Nothing, Molko zmíní svou ikonu Davida Bowieho, několikrát narazí na transgender, otcovsky pokárá fanoušky sledující koncert přes mobil v touze natočit si nějakou památku. 36 Degrees zpomalené a táhnoucí se jako med, v cílové rovince se přidává do kroku a vyzývá k tanci, For What It's Worth, Song to Say Goodbye, The Bitter End ohlašují konec dvacetipísňového setlistu.

Ale jistě, dojde i na štědré přídavky. Vlastně je to celé až podezřele sympatické a pozitivní. Placebo své dvacetiny oslavili s vkusem, humorem a skvěle odehraným vzpomínkovým setem bez jediné vady, ostatně rozervanost by byla vzhledem k jejich věku snad i směšná. Dospělost jim nadmíru sluší, kéž jim také vydrží.