Články / Recenze

Places: na samý okraj temnoty

Places: na samý okraj temnoty

Martin Řezníček | Články / Recenze | 17.08.2016

Ostravská indierocková kapela Places získává poslední dobou cenné ostruhy i mimo Slezsko, zahrála pražské Roxy (jako support US Lights), na United Islands nebo na Rock for People 2016. Debutové album Distant Edges vyšlo u X Production, produkoval ho Tomáš Neuwerth a na master putovalo do Velké Británie. Urazilo dlouhou vzdálenost, stejně jako kapela na šestileté cestě k ní.

Profesionální přístup albu prospěl. Zvuk je vypiplaný a je slyšet snaha, aby každý tón (včetně vokálů) v často mnohavrstvé struktuře dával smysl. Perfekcionismus na druhou ubírá na syrovosti a deska působí na první poslech sterilně. Ladění je zasněné až melancholické, což sedí hřejivému hlasu zpěvačky Evy Konečné, chybí však větší rozmanitost: vše splývá do monotónního celku. Tento dojem se mění s každým dalším poslechem, kdy začnou na povrch vyplouvat subtilnější nástrojové i pěvecké nuance.


Nejvíce pozornosti upoutává pátá píseň 4AM, která provede posluchače svůdnou cestou až na okraj temnoty v hodině mezi vlkem a psem. Dechberoucí gradace z piana až do forte ve čtyřech minutách z ní dělá adepta na skladbu roku. Hitový potenciál, i když zabalený do indie kabátu, má Things Got Out of Control, jejíž intro připomíná Rooks od Shearwater. Při poslechu deváté One Silent Minute nelze než žasnout nad skleněnou křehkostí ženského hlasu, zpěvačka zde popouští uzdu emocím a závěr desky tak lze lépe uchopit. Tato píseň společně s 4AM dává tušit, že kapele by slušely aranže postavené na akustických nástrojích.

Album Distant Edges je i přes krátkou stopáž náročné na poslech – skladby nejsou prvoplánově líbivé a mají spíše introvertní kouzlo, přestože některé skladby působí nevýrazně. Debut Places se přesto povedl a ve vodách českého indie si najde vděčné posluchače.

Info

Places – Distant Edges (X Production, 2016)
www.spoti.fi/1W4b8dF
www.bandzone.cz/theplaces
www.xproductionmusic.cz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Making me sparkle (Blue Hawaii)

Karolina Veselá 23.02.2020

Nostalgicky se vracejí k hudbě svého mládí, a tak něžné a snové vokální party podkládají tranceovými a garageovými beaty.

Trefa do černého (Punisher MAX 2: Bullseye)

3DDI3 22.02.2020

Bullseye je díl, ve kterém Aaron malinko ustoupil od akce a přidal na psychologické hutnosti. Celek připomíná střet kladiva s trhavinou.

Vesmír ľudskej mysle (Pandorama)

Milan Hrbek 26.01.2020

Rozbiehajúci sa label Tabačka records z Košíc priniesol na slovenskú hudobnú scénu vskutku originálne a netradičné zjavy...

Ponor do minulosti i současnosti taneční scény (808 State)

Jaroslav Myšák 12.01.2020

808 State jsou na nové desce jednoznačně jistější v dříve prozkoumaných oblastech. Skladby, které nevybočují ze zavedených postupů, mají na desce kvalitativně navrch.

Agresívnejší, prieraznejší (Flash the Readies)

Radoslav Lakoštík 04.01.2020

Duna je neskrývane druhým postrockovým albumom skupiny Flash the Readies, ktorá si prešla za svoju existenciu zaujímavým vývojom.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Tři metry nad zemí (Kult: Vlasta Třešňák)

Akana 02.01.2020

Málokdo asi bude zpochybňovat, že jeho Zeměměřič je jednou z nejoriginálnějších a nejryzejších nahrávek našeho před- i porevolučního folku. Kult, texty z tištěného Full Moonu, to nej online.

Posmutnělý, ale konstruktivní (Pan American)

Tomáš Kouřil 29.12.2019

Diskografie Pan American je někde v půli mezi kytarovými mágy Labraford a téměř čistě ambientní dvojicí Anjou, v níž Marc Nelson také působí.

Cesta do zářivé mlhy (Michal Ajvaz, Města)

Jiří Zahradnický 25.12.2019

V knize není ani běžná veteš současné prózy – psychopati, devianti, masoví vrazi, ani drogoví dealeři. Ajvaz má letitou slabost pro...

Sluníčkové koláže Ariela Pinka

Bára Jurašková 19.12.2019

Po dvou řadových deskách – Pom Pom (2014) a Dedicated to Bobby Jameson (2017), vydává Ariel Pink první trojici ze série Ariel Archives.

Peneři prastrýčka Homeboye (Debut)

Honza Nosek 17.12.2019

Vladimír 518 to nakousl v podcastu Ladislava Sinaie – v určitou chvíli se člověk přestane cítit součástí scény a přestává si s ní rozumět.