Jiří V. Matýsek | Články / Recenze | 12.10.2021
Leonard Cohen byl písničkář z donucení. Sám sebe vždycky viděl jako básníka a v roce 1967, kdy vydal své debutové album, měl za sebou už čtyři básnické sbírky a dva romány. Jenže, zklamán jejich neúspěchem, se vydal za slávou s kytarou v ruce. To se mu skutečně podařilo, ale básníkem zůstal celý život, byť nakonec vydal více alb než básnických sbírek. Pro své texty našel jiné médium, to však neznamená, že by jakkoliv ztratily svou poetickou sílu.
Než v roce 2016 ve dvaaosmdesáti letech zemřel, stačil dokončit poslední album You Want It Darker a připravit základ svého básnického testamentu. Ten nyní, tři roky po svém původním vydání, vychází v překladu Miroslava Jindry pod názvem Plamen. Je rozdělen do tří částí. První obsahuje 63 básní, které vznikly v několika posledních dekádách. Navazují texty písní posledních tří desek (Old Ideas, Popular Problems a You Want It Darker) a rovněž z nahrávky Blue Alert, kterou Cohen otextoval pro svou tehdejší múzu Anjani. Posledním dílem je výběr básnických črt a fragmentů z autorových zápisníků. Celek knihy doplňuje děkovný proslov při převzetí Ceny prince Asturského a také poslední e-mailová výměna mezi Cohenem a jeho přítelem Peterem Scottem. A k tomu autorovy vlastní ilustrace a také český překlad vpisků v nich.
Je toho hodně, co se čtenáři dostává do rukou. Nejsilnější jsou první dvě části, na nich je znát, že je koncipoval sám Cohen. Je v nich typická serióznost, ale zároveň ironický odstup, se kterým hledí na život a dění okolo sebe. Básně se pohybují od několikařádkových „výkřiků“ až po rozsáhlé, mnohastrofové skladby. Cohenovo vyjádření je ve všech případech lapidární, nelpí na samoúčelných obrazech a bezobsažných metaforách. Krása slov jde vždycky na dřeň, podstata je obvykle vystižena v pár slovech, což odráží jeho ovlivnění zenovou filozofií. Problematická a poněkud vratká je část poskládaná z autorových zápisníků – vazby jsou zde rozvolněné a jednotlivosti zůstávají nedotaženými náčrtky.
Od data prvního vydání Plamene se ve zpěvákově diskografii objevila ještě jedna položka, album Thanks for the Dance, a je přinejmenším paradoxní, že tento fakt kniha – příležitost byla v poznámce překladatele – nijak nereflektuje. Už z toho důvodu, že některé z básní zařazených v první části posloužily coby písňové texty pro poslední položku v jeho diskografii. Bylo by na místě to zmínit, jakkoliv to odráží běžný proces vzniku Cohenových písní. Tohle je ale spíše fajnšmerkrovská výtka. Jako celek je Plamen důstojnou básnickou závětí a uzavřením jednoho velkého životního díla.
delší pojednání o Cohenově testamentu si můžete přečíst ve Full Moonu #125
Filip Peloušek 05.12.2024
Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.