Články / Recenze

Po(d)vědomé cesty (Cesty na Severozápad Jana Hrubého)

Po(d)vědomé cesty (Cesty na Severozápad Jana Hrubého)

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Recenze | 05.02.2019

Kolej Yesterday nebo Etc...2 by bez Jana Hrubého byly o mnoho jiné desky. Jsou to nejen jeho housle, ale i aranžérský dotyk, co se na nich podepsalo. Důležitý, ale nenápadný hudebník zanechal v domácím bigbítu pořádný zářez, má ale ještě jednu lásku, možná ne tolik viditelnou, ale neméně podstatnou – folklór evropského severozápadu, keltskou hudbu.

Věnuje se jí společně s projektem Kukulín. Od roku 1992 vzniklo sedm alb pod touto hlavičkou, přičemž ty první tři – Cesta na severozápad (1992), Arthur’s Stone (1993) a Burning Rose (1993), byly dlouho nedostupné. To se nyní změnilo, péčí vydavatelství Galén vyšly na konci loňského roku, u příležitosti Hrubého sedmdesátin, znovu. Dostalo se jim slušivého boxu, který doprovází booklet s texty, ediční poznámkou a sleeve notes jednotlivých alb.

Ony tři desky patří k sobě, je to záznam prvotního Hrubého oslovení touto hudbou a lidem Anglie, oslovení ještě neovlivněné tolkienovskou poetikou (Středozem (1998), Silmarillion (2003)). V první, zvukové rovině míchá folkovou hudbu s lehkým náznakem elektroniky (samplované bicí), v té druhé se prolínají styly a kultury. Hrubému se daří „provrtat“ až na prapůvodní jádro lidovek ze severozápadu i lidovek našich, taková D-Day z Burning Rose by se neztratila na veselici na Moravském Slovácku. Skladba Světlo zevnitř má klasicistní názvuky, Půjčovna velbloudů šumí pouštními písky, Tráva si pohrává s indickou hudební tradicí. Ale není to útvar mající za úkol poukázat na barevnost kultur, z Hrubého hry ční přirozenost poučená muzicírováním nad škopkem piva. Tenhle veselý leprikón se nechává přirozeně vést svou intuicí, která ho místy ponouká překvapivými cestami. A podobné neškolené hudební cítění je charakteristické i pro dva klíčové spoluhráče – akordeonistu Rudolfa Hálka a hlavně Petera Mustilla, který otextoval a nazpíval podstatnou část Arthur’s Stone a Burning Rose.

TrojCD možná ve svém titulu nese geografické upřesnění, Hrubého cesty ale vedou ve skutečnosti jinam: do krajin, které jsou příjemně povědomé a domácky příjemné. Ze skladeb čiší jakýsi spolehlivý fundament, vazba na vlastní přirozenost, jejíž je hudba ideálním vyjádřením.

Info

Jan Hrubý - Cesty na Severozápad (Galén, 2018)
web nakladatelství

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.

Nelítostná dekompozice klubového elektra (Blanck Mass)

redakce 12.09.2019

Krutá atmosféra nelítostně tepající do posluchačových spánků je jasným testamentem doby. Reflexe environmentálního žalu, deprese, dekontrukce a kompozice naděje?

Improvizační dialog (Haco, Takako Minekawa, Dustin Wong, Tarnovski)

redakce 05.09.2019

Kannazuki je tradiční japonské pojmenování pro říjen v lunárním kalendáři. Nahrávka totiž vznikla právě 1. října loňského roku.

Uprostřed božského aroma (HTRK)

redakce 04.09.2019

Melancholické písně australského dua HTRK dýchají osamělostí. Platí to i pro novou nahrávku, kterou zítra představí v Praze?

Stopující chlápek u silnice (Bruce Springsteen)

redakce 04.09.2019

Springsteenův přímočarý autorský styl zůstal neobroušen a na Western Stars se mu po letech opět dostává adekvátní formy.

Vana plná extáze (Hot Chip)

redakce 03.09.2019

A Bath Full of Ecstasy je zatím tím nejpopovějším albem Hot Chip, ostatně dva roky nazpět psali Goddard a Taylor písně pro Katy Perry.

Tady není místo pro slabost (Bolehlav)

redakce 01.09.2019

Michal Milko poslal francouzskému labelu Audiotrauma písně s dotazem, zda by si nemohl zahrát na jejich každoročním pražském festivalu. Co se stalo?