Články / Recenze

Po(d)vědomé cesty (Cesty na Severozápad Jana Hrubého)

Po(d)vědomé cesty (Cesty na Severozápad Jana Hrubého)

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Recenze | 05.02.2019

Kolej Yesterday nebo Etc...2 by bez Jana Hrubého byly o mnoho jiné desky. Jsou to nejen jeho housle, ale i aranžérský dotyk, co se na nich podepsalo. Důležitý, ale nenápadný hudebník zanechal v domácím bigbítu pořádný zářez, má ale ještě jednu lásku, možná ne tolik viditelnou, ale neméně podstatnou – folklór evropského severozápadu, keltskou hudbu.

Věnuje se jí společně s projektem Kukulín. Od roku 1992 vzniklo sedm alb pod touto hlavičkou, přičemž ty první tři – Cesta na severozápad (1992), Arthur’s Stone (1993) a Burning Rose (1993), byly dlouho nedostupné. To se nyní změnilo, péčí vydavatelství Galén vyšly na konci loňského roku, u příležitosti Hrubého sedmdesátin, znovu. Dostalo se jim slušivého boxu, který doprovází booklet s texty, ediční poznámkou a sleeve notes jednotlivých alb.

Ony tři desky patří k sobě, je to záznam prvotního Hrubého oslovení touto hudbou a lidem Anglie, oslovení ještě neovlivněné tolkienovskou poetikou (Středozem (1998), Silmarillion (2003)). V první, zvukové rovině míchá folkovou hudbu s lehkým náznakem elektroniky (samplované bicí), v té druhé se prolínají styly a kultury. Hrubému se daří „provrtat“ až na prapůvodní jádro lidovek ze severozápadu i lidovek našich, taková D-Day z Burning Rose by se neztratila na veselici na Moravském Slovácku. Skladba Světlo zevnitř má klasicistní názvuky, Půjčovna velbloudů šumí pouštními písky, Tráva si pohrává s indickou hudební tradicí. Ale není to útvar mající za úkol poukázat na barevnost kultur, z Hrubého hry ční přirozenost poučená muzicírováním nad škopkem piva. Tenhle veselý leprikón se nechává přirozeně vést svou intuicí, která ho místy ponouká překvapivými cestami. A podobné neškolené hudební cítění je charakteristické i pro dva klíčové spoluhráče – akordeonistu Rudolfa Hálka a hlavně Petera Mustilla, který otextoval a nazpíval podstatnou část Arthur’s Stone a Burning Rose.

TrojCD možná ve svém titulu nese geografické upřesnění, Hrubého cesty ale vedou ve skutečnosti jinam: do krajin, které jsou příjemně povědomé a domácky příjemné. Ze skladeb čiší jakýsi spolehlivý fundament, vazba na vlastní přirozenost, jejíž je hudba ideálním vyjádřením.

Info

Jan Hrubý - Cesty na Severozápad (Galén, 2018)
web nakladatelství

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Monolitičnost buďto uhrane, nebo unudí (Phurpa)

Dantez 10.08.2020

Ruské trio Phurpa prezentuje hudbu po vzoru rituálních ceremonií tibetského náboženství zvaného Bon.

Fantazijní krajiny denního snění (Ambar Lucid)

Jiří Akka Emaq 05.08.2020

Již pseudonym hudebnice s mexickými kořeny, vlastním jménem Ambar Cruz, napovídá, o co tady půjde. O bdělé snění a jeho přenos na posluchače.

BC Camplight nemocný, autentický, děsivý

Adéla Polka 03.08.2020

Chlápek vykládá na mikrofon, že je psychicky nemocný a publikum se až hystericky zajíká smíchy. Tohle je tak jednoduché a zároveň děsivé!

Přízrační chlapci aneb Amulet Roberta Bolaña

Libor Staněk 01.08.2020

Bolaño zde čerpá ze svých studentských let, kdy byl považován za buřiče, jenž v duchu infrarealismu házel kameny na přednášející autory a kradl knížky z knihkupectví.

Jeden kmen dvou větví (Jaye Jayle)

waghiss666 31.07.2020

Krátkozraká přirovnání či snad rovnou osočení z vykrádání se snažím přidusit, ale když se pomrkává po velikánech, co ovlivnili kdekoho, těžko se tomu ubránit.

ep's oops: Lindy-Fay Hella – Taag

Barbora Kadlíčková 30.07.2020

Na pomyslné mapě měst zcela zasvěcených hudbě by v Norsku určitě zářivě svítil Bergen, který dal světu jména jako Aurora, Kygo, Gorgoroth a mnohá další.

Hudba k vašim posledním prázdninám (Ohmme)

Lucie Tlustošová 27.07.2020

Je to deska, kterou budete poslouchat na letní brigádě v zahraničí, zatímco budete přemýšlet nad tím, jestli v té cizině nechcete vlastně nakonec zůstat.

Plout ve známých vodách (Woods)

Anna Valentová 24.07.2020

Jemná psychedelie, konzistentně pomalé tempo a patřičná dávka melancholie. To jsou nejnovější Woods.

Zvrácená mystika nasáklá popem (Amnesia Scanner)

Bára Jurašková 20.07.2020

Nezáleží tolik, jestli jde o rozchod lidstva s planetou, sbohem zemi, kterou nepřestáváme ničit, nebo rozchod s přírodou, které se snaží naše technologická společnost vymanit.

Greg Fox spíš hledá, než nachází

Jan Starý 18.07.2020

Foxovou specialitou je osobitý styl: frenetický, vágně tribální, polyrytmický, plný úderů o hrany bubnů a s výrazně organickým zvukem.